Rotunda

 

 

Meandr

Milanovi Šedivému

 

Línější krok

meandruje s řekou -

 

Zastavený tok myšlenek

světlotisk na ploše vody

olše - ta bidla ke gondolám

Narcis a jeho benátská maska -

 

Soumrak už pokrývá lístkovým zlatem

neklid osiky

při každém nesmělém poryvu

uslyšíš chrámové zvonky

při každém doteku vánku

přepírá hladina - valcha

oblaka - krvavé obvazy

 

Válka je daleko

a zátoka slov

víc zrcadlo než nespoutaná řeka

mění se v mrtvé rameno

mění se v bahnitou tůň

 

 

 

Morový sloup

 

Mor Soumraku zas infikuje slova

když na červeno přestříkaný mrak

nad náměstíčkem straší barokem

jakoby stejný vítr

uhnětl krvavé nebe

a pod ním dole

vlající morový sloup

z kamenných gest a zmačkaných plášt'ů

z brunátné zbožnosti ve tvářích soch

vyšlehlých z totalitního Temna

 

...A den co den se smráká

čas pouští žilou překrveným parám

terč ostrostřelců zasažen se kácí

do hrobu z hvozdů obzoru

aby však vzápětí

vyšlehlo z dláždění  studené  světlo

a podepřelo bortící se stavbu

dobovým lešením z paprsků

 

 

Rotunda

 

Chrám - prostý válec z románského zdiva

byl vyčarován nad magický kruh

co útočiště v světě démonů

 

Na kopci blízko je k mrakům

a podzimní vřes

jakoby zrcadlil červánky

balvany - sněžní levharti

obrostlí lišejníkovou srstí

číhají přikrčení

na slunce i měsíc

na stáda beránků nad planinou

i na zbloudilý placht'ák

 

- Takový podivný kostel

daleko od lidí

v zahradě jménem Nemeton

žehnané keltským křížem...

 

 

 

Pod pupeny

 

Jen borůvčí a buky buky buky

ještě ta prostupná šed'

žebrovím větví spojená s nebem

ještě ta gotika plná světla

 

Dvojice káňat a její soustředné kruhy -

I plachtící báseň má pomalá křídla

a stoupá po větru

dravá a hravá - dravá a hravá...

 

Jaro je plné příslibů

jak brána ve skále na Velký pátek

než klenbu pokryjí zelené fresky

než zeleň vitráží pohltí světlo i zvuk

 

 

 

---