*Blesková diagnóza*

  
   V poradně pro těhotné jsem právě vyšetřil jednu mou bývalou spolužačku, se kterou si tykám. Obléká se za paravánem a najednou povídá: „Tomáši, v čekárně sedí v koutě takovej mladej, divnej mužskej. Buď je to psychouš nebo úchyl a třeba se chce před námi odhalit. Kouká po nás tak divně, že si ženský o něm už začínají šeptat. Měl bys ho zavčas odbourat, aby některý z nás předčasně ze strachu nevodešly.“
   „Co to říkáš, Kamilo, fakt? No to přece nejde!  Někdo takovej v naší čekárně? Aby mi ještě  plašil těhotný? To teda ne! Děkuji za tip, hned ho přezkoumám!“
    Když odejde: „Sestro, pusťte  sem toho mladýho, ať se podívám kdo a co je to zač!“
   Načež vejde do ordinace tak asi osmnáctiletý mládenec, dalo by se říct statný vesnický obr valibuk, ale přitom ještě s tak mléčným obličejem, kterému snad jenom  chybí v puse  dudlík.
   „Tak copak máš na srdci, chlapče ?“ zeptám se shovívavě.
  „ Kdybyste, prosím pane doktore, byl tak laskav a vyšetřil mě. Potřebuji potvrzení na přihlášku do Svazarmu a tak jsem zde“ a podává mi jakýsi papír.
   „Ale to se podívejme! Mladý muž v poradně pro těhotné a  chce se stát svazarmovcem?“ vylučuji, že by to byl exhibicionista a tuším za tím nějakou legraci. Nahlídnu do papíru a skutečně: obvyklá přihláška s osobními údaji, ale už i s nálezem kolegy internisty. 
   „Koukej, hochu, máš to už  přece všechno vyplněné, s tím nemám já nic společného! Uvědom si, že tu jseš v poradně pro těhotné!“  namítám a vracím mu ten dotazník. Ale on se nedá  jen tak odbýt a kontruje: 
   „No právě proto sem přišel, abyste mě vyšetřil, protože  k té poslední otázce  se  přece musíte vyjádřit vy!“
   Nechci věřit svým očím, co jsem přehlédl. Opravdu: T.č. těhotná:     ANO    NE    (nevhodné škrtněte)
   „Kdopak ti řekl, že sem musíš přijít?“ a je mi jasné, že si chtěl někdo udělat z Hloupého Honzy vrtuli.
   „No, vostatní kluci, kamarádi. Prej s tím mám jít ke gyneanogolo, jako teda k ženskýmu, promiňte, teda jako k vám, do poradny, poněvadž k těhotenství  patřej vždy dva.  A to prej můžete potvrdit jenom vy. Voni už tu prej taky všichni byli.“ 
   Rozhoduji se, že v tomto kolosálním žertu budu hrát vážnou roli odvodního vojenskýho až do konce:
   „To s těma dvěma měli pravdu. Tak ukaž, ať se na tebe podívám, když  tě mám  vyšetřit. Kalhoty a trenýrky dolů!“
„Bbudete mi něco ddělat?“ ulekaně začne koktat.
„Ještě nevím, neboj , uvidíme.“
  Budoucí svazarmovec se třese  strachem  a pomalu spouští kalhoty i trenýrky  na půl žerdi.  Dívám se vážně a jakoby znalecky prohlížím obnažené důkazy jeho mužství. Pak kývnu souhlasně hlavou:
   „Schopen bez vady. Můžeš se oblíknout.“
   „Jjjak ste to, pprosím, tak rychle zzjistil? Dddyť ste mě vůbec  nnevyšetřil!?“
   „Mladý muži, slyšel jsi někdy, že existuje diagnóza na první pohled, tak zvaná  BLESKOVÁ DIAGNÓZA?“ škrtám ošemetnou otázku i obě možné odpovědi, vlepím tam razítko poradny, datum, můj podpis a vracím mu dotazník
    „Jjak to myslíte, ppane doktore?“
    „Myslím to tak, jak to říkám. A  to teď právě byla jedna taková bleskovka! Ale tví kamarádi už ti to vysvětlí“ a s potlačovaným smíchem, ale s veškerou vážností mu naznačím, že může odejít.
   „Sestro, prosím,další!“