Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ze zybtků kouzla dětství

25. 03. 2002
0
0
976

pohádka...

Max se ospale rozhlédl po psacím stole. Z pohledu na stovky dlužních úpisů se mu dělalo mdlo. Už neměl sílu dál… Hlava mu padala a při pomyšlení na šálek kávy se mu dělalo zle. Ten den jich vypil už šest.

Najednou se však octl na velkém náměstí, aniž by mu docházelo proč. Byl zcela normálně oblečený, obutý, vše bylo jak mělo. Až na pár drobností.

“Aha, svatba,” pomyslel si Max. Jenže jaksi neobvyklá svatba, snad už proto, že nevěstou byla samotná princezna. Zlatá korunka na hlavě jí zářila na všechny strany, až Maxe bolely oči. To už mu ale přes cestu přeběhla Hladová Veverka, nejoblíbenější postava Maxových pohádek. Aniž by slova řekla, Max z jejích posunků pochopil, že má jít přímo do hotelových dveří na onom náměstí, kam všichni svatebčané směřovali.

Tam Max spatřil neuvěřitelné věci! Švédské stoly plné jídla i pití, každý si vybral na co měl chuť; kapela vyhrávala všechny hity poslední doby. A mezitím záře princezniných očí, které svou intenzitou přesáhly záři korunky. Vchod do samotného sálu hlídala sedmihlavá saň, ale vyjímečně se netvářila ani hladově, ani nepřátelsky. Působila v roli jakéhosi vyhazovače a dohlížela, aby se hosté chovali podle základních pravidel slušného chování. K jejímu mírumilovnému vzhledu možná přispěla i pletená šála, kterou měla kolem krku.

“Ale, už se ochladilo a mně nefunguje v jeskyni topení,” postěžovala si Maxovi.

Ten se ovšem mohl v zápětí přesvědčit, že rýma nijak neohrozila smrtící sílu ohně, která čekala v hrdle draka. Ten si totiž včas všiml podivných Dědů Vševědů, kteří levně nabízeli hostům kabelky z dovozu. Stačil jeden ohnivý plivanec a bylo po problémech. Maxe z toho trošku zamrazilo v zádech, ale napadlo ho, jestli na draka náhodou neleze nějaká chřipka a nabídl mu pastilku Strepsils.

I přes podobné “nehody” se však všichni velice dobře bavili a z hostiny si odnášeli plné rty úsměvů.

Byla to idylka pohádkové noci… Dešťové mraky se chystaly na zpěv písně pro novomanželský pár a kočáry opozdilých hostů na poslední chvíli přijížděly k hotelu. Nebýt stínů ze stromů na náměstí, které se kočárům pletly pod kola, mohli být všichni včas na místě.

Max to vše pozoroval s velkým zájmem, ale nejvíce ho upoutal přijíždějící omlácený Wartburg, ze které hrdě vystoupil Šmudla s nějakou kůstkou.

“To je moje kamarádka z dětství, nějaká Sněhurka,” představil ji Maxovi. “Chtěla to taky vidět, tak jsem ji vzal sebou,” vysvětloval.

Před vchodem do hotelu předváděl své umění jistý “kouzelník” dokázal velice chytře za dvacet korun vytáhnout z rukávu pět bonů. Max ani nevěřil, kolik má diváků.

“Na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha!” zvolal kdosi. V tu chvíli se však ke švédským stolům přihrnula “holubí letka” novinářů, která se řídila heslem “Jedno sousto do břicha a dvě do kapsy.” Takže z jídla za chvíli moc nezbylo.

Tu se však u Maxe zase objevila Hladová Veverka, která ho dotáhla až k malému okénku. Za ním se nahoru po zdi s obrovským vypětím plazil skřítek. Na okně sice shodil pár muškátů, ale na Maxe se hezky podíval a tiše mu do ucha pošeptal: “Podej mi ruku, něco ti ukážu.”

A za chvíli už se ti dva vznášeli nad pohádkovou krajinou.

“Pročpak jsi odešel z pohádky?” zeptal se skřítek po chvíli.

“Každý tak jednou skončí. I když já mám teď také takovou pohádku, ale jinou, než je ta vaše.”

“Jakou?” byl skřítek zvědavý.

“Za skutky se bohužel už neplatí buchtami, ale valutami, sudičky nám nedávají do vínku život, ale smolí za nás kádrové posudky a Veverky běhají jen po lesech a nemluví…”

“To je divná pohádka,” řekl trpaslík.

“Divná, to máš pravdu. Už mi zbývají jen vzpomínky.”

Venku právě začalo svítat, když Max otevřel oči. Usnul, došlo mu. Ze stolu zmizely všechny pohádkové postavičky a nahradily je dlužní úpisy. Ale Max doufal, že se mu ještě alespoň jednou skřítek za oknem


Amanda
28. 03. 2002
Dát tip
I kdyz ja bych teda nepoznala to co "S" stejne se to hodne prijemne cetlo...

Protože jsem měl za úkol napsat pohádku jako slohovku do školy a nemohl jsem na nic přijít, proto jsem sáhl "jinam". A pak mi přišlo líto nechat to ležet v šuplíku, proto je to tady. Škoda že ti nemůžu dát tip za skvělý postřeh:-)

S
26. 03. 2002
Dát tip
Ale to je podvod???? To je plagiát plagiátu - aneb Plíhalovská pohádka (která sama už sama ukradla to nejlepší z Oldfielda) přetřená z rýmů do prózy!!! Ale jinak soudím, že je to celkem čitelné, teda jenom tvrdošijné trvání na VŠECH Plíhalovej TAKYFÓRECH z toho dělá dílko druhé kategorie. Takže Tip nebude. Ale třeba by mohla Veverka říct, proč to sem vlastně dala - to by mě opravdu zajímalo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru