Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebláznivej svět
Autor
agáta5
Voda je zase přesolená
jak se tak hrne, sotva dýchám.
Už je mi téměř po kolena,
kotníky líže, tiše vzdychám.
(Lidičky mějte slitování,
ten svět se řevem slepit nedá)
Ještě vám to neřekli,
ale jsme nejspíš v předpeklí.
Už slyším řinkot zbraní,
co vynese všem klidný spaní
a recept na to vážně nemám.
Snad… možná…
přestat bourat vlastní hrady
a začít třeba zrovna tady?
Raděj se projdu po travnatý louce
a potkám cestou řeku.
Ne, nejsem na útěku,
jen se tak trochu hledám…
12 názorů
super!!! líbí se mi tvé asociace!
... téměř po kolena, je u kotníků ... je tam důležitý to "téměř" hihi, ale je fakt, že blíž ke kolenům...
jak už se blíží pod kolena
kotníky líže.... to by šlo ne?
/Už je mi téměř po kolena, kotníky líže/ figura tohoto protimluvu je mi neznámá:D
Obsahově zatím nejpřísnější, co jsem od tebe četl, a závěrečná pointa se mě dotkla u srdce. Formálně se mi totiž spojil verš /Lidičky mějte slitování, ten svět se řevem slepit nedá/ a /Ne, nejsem na útěku, jen se tak trochu hledám…/. -> hledat slitování.
Možná to interpretuju víc, než byl záměr, ale rád ti popíšu, jak a co na mě působí:)
k tomuhle mě dohnalo čtení některých skvělých věcí v dílně... ) vždycky říkám, kašli na to ... :)) díky za kuk
aleš-novák
02. 06. 2016voda, hlína, oheň...dobře s nimi čaruješ!