Kenotaf

Tak krvelačně zápolí

tak naboso a na poli

a zmučeni

ach ano

tak…

v rozrytém tichu

s fučením

znásobil vítr skučení

pohrál si s vlasy

nadzdvih‘ klopu

když zaveleli do příkopů

raut v maskulinních tóninách

rozehrál mužům

v tvářích nach

zborcené ticho „…do zbraní!“

příkazem testes obráni

dobytá pole, pole holá

osvětlí chlapská gloriola

hrdost a čest a pot a pach

a dusot uvnitř v útrobách

To padli první vlajkonoši

a jejich prapor třepotavý

ledové krusty neroztaví

zorničky syté Belladonou

a kouzlo neoblomných lící

zavřené klíčem na petlici

v kterém prý zaslepenci tonou

ze strážní věže promlouvá…

Marné je vaše dobývání

zanechte boje nejste zváni

šeptám těm horkokrevným z vás

že zchladím, zmučím, zlomím vaz…

pak udeřila krutá zima

liják si také přihřál kafe

jak velkolepé autodafé

když znějí střely - fortissima

a tento vojín?

Čemu vděčí

že znachověl

a v nachu klečí?

sýpe jim divě

povzbudivě

„berte ji chlapy

mužskou ztečí!“

Zborcené ticho

nevyléčí…

Jak taktizují velitelé?

„Nikoli opatrně. Směle!“

pro první útok sečné zbraně

a střelné padnou pro příští

sledují jatka ustaraně

na lakmusovém bojišti

pro „šťastlivce“ i pro hrdiny

neztrácí pevnost vpředu glanc

vše co se dá, to dali v šanc

psi Pavlovovi  Podnět-sliny

pak u bran horribile dictu

tak trochu -Charybda a Skylla-

řež horší nežli byla jinde

zajatcům dala sladce kvinde

vyřčené „Prosím“ popravila

kenotaf bílý u remízu

okolo ticho zborcené

a všude horribile visu

červánky…

rtěnka z plných retů

zapadá slunce dlouhých loken

záclony povlávají z oken

a láska?