Český Krumlov

Český Krumlov

    Mosty svázaly Vltavu do copu kamennými výztuhami. Vlnky  rozpustile plynou. Odnášejí čas.

Město  se nadechuje. Kolovrátkář obsadil  stanoviště. Monotónní zvuk dřevěného nástroje

láká pobýt v blízkosti Lazebnického mostku  v centru. Hloučky návštěvníků  chvíli postojí, někdo vhodí minci.

Jaký to rozruch kolem starého kolovrátkáře?  Muž v modré větrovce hlasitě  představuje syna, rovněž

dospělého věku. Prý právě přijel z Kalifornie, kde žije. Trojlístek  se objímá a poplácává po ramenou.

Inu, hudebník se stal  celebritou a je ctí pozdravit jej. A čím jiným ťuknout na přátelství než půllitříky

s pivem v sousední předzahrádce  čepovaným?

    Skupina asiatů  nese znak světovosti. Krom neustálého fotografování svítí do dne teniskami

neonových barev. Drobné nožky se míhají, až  zrak přechází, zářivým odstínům obuvi dominuje

sytě karmínová. Tak ještě foto a chodidla cupou v rychlém staccatu dál.  Pohybují se po nerovných

kočičích hlavách  lehce jako soubor tanečníků.

  Baletním krokem přecházejí po Lazebnickém mostě  také dvě dívky. Výraz jejich studentských tváří dal

najevo všem kolem, že ony nepatří mezi hemžící se turisty.  Třímají pod paží černé  desky. Ano,

jsou to budoucí malířky. Hledají inspiraci k splnění zadání svého profesora: postihnout tepající srdce

města několika liniemi uhlem. A jejich  úsměvy naznačují ochotu plnit i jiná, dosud nevyřčená

zadání. A pohupování boků je určeno případným princům, kdyby se náhodou vyskytli také v podzámčí.

    Před zlatnickým krámkem s výlohou plnou lesku postává majitel. Zákazníky nevidět. Přesto obchod

prosperuje.  Často slyšet jeho hlas hovořící po russki do mobilu. Přitom  blýskne   i  zlato  v  ú-

stech a třpytná jehlice vetknutá do kravaty. Šťastný to muž. Má koláče bez práce. A z drahých kovů.

     Had požitkářů  před prodejnou s trdelníky stočený. Tvarem připomíná vltavský meandr.  Z okénka 

podává trdelník na ten či onen způsob štíhlý mladík kosmaté postavy. Hubená ruka vybírá obolus

za krmi čerstvě připravenou,  vonící v prostoru pod zámeckými schody. Malíř Egon Schiele by to té ru-

ce hbitě sáhnul a umluvil mladíka s uhrovatou tváří, aby postál modelem. V domku poblíž řeky  pak

zaranžoval šlachovité tělo  a  ze stupínku je zvěčnil.  Akty působí jako kreslené z ptačí perspek-

tivy. Některé z nich jsou k vidění ve stejnojmenné galerii.

     Několik turistů hledí z Lazebnického mostu vzhůru k pestře vymalované věži zámku. Vyhlížejí, zda 

v jejím ochoze nespatří bělostný háv paní Perchty. Za  neblahých   okolností se prý zjevovala

milým Krumlovanům a kynula jim. Nikde žádná bílá paní. Dobré znamení. Můžeme  pokračovat. Ma-

jitelé hospůdek již vyhlížejí a mnou si ruce. O sezóně hloubí pečlivě svůj zlatý důl, aby zimu prožili

spolu s tažnými ptáky v teplých krajinách.

     Srdce města, náměstí, přitahuje a  posléze vyplivuje  korzující skupiny návštěvníků. Domy vzhledu na-

kloněných kulis s podloubími zvou  k posezení v předzahrádkách. Domy  ochočené a vyrabované do

posledního metru. Domy sloužící. Domy  od - do  zavírací doby zbavené životů všedních dní.

Zdá se, že  nikdo skutečný život zde nepostrádá. Představení může pokračovat.

     Meandry Vltavy do copu spletené obsazené vodáky ve člunech  připomínají rušnou magistrálu. 

Pulzuje dlouho do noci.  Tma zahalila řeku a město.

Také  kolovrátkář nabírá sil. Ráno  jej čeká nová mise na mostě, kdysi plném lazebníků.