do skal

Listy padají k zemi a jejich krátké žití vyschne, je dlouhé bílé sucho bratře, ale každá doba jednou skončí... Tak nějak si pamatuji část básně na začátku knihy Dlouhé bílé sucho, autorem je André Brink.  Kdo byl autorem citované básně už nevím. Ale báseň Agáty5 je podobná a podobně dobrá. Listy se opět zazelenají, doufám a věřím   

agátooooo

Chci zvednout spadlý lístek z chodníku   ---   a vtom cuk!

Jo, už je výron v kotníku...           ale o tom už jeřáb muk...    /***

Evžo, čudlo, black, return ... díky vám za přízeň :)

jj, black, bez čajů z byllinek já ani ránu, ráno jeden hrnek, po obědě malou konývku a večer - levandule s meduňkou, spím jak mimčo :)) a voníííííí

dnes jen tiše .. *

čaj s lístků máty a květů lipových.............*/***

Dobré /*

Také mi v kotníku cosi docukává. 

Piš dál to své, je to tvé a patří to k tobě.   /T

:)))) SE Z VÁS PICNU

ty kecko, Ti nevěřím, že jsi na kamarádovi seděla jen jednou! :)

kočkodane, nejsi první... :))))  předběhl tě okoloidúci

od nuly odpíchnu se hravě

s jedničkou vyšplhám k vikýři

budu počítat hvězdy ... dva tři čtyři....

a pak už to půjde od desíti k pěti  :))

Jsem nastydlá

V noci se potím po léčivým čaji

Který si michám z levandule

Meduňky, máty, kopřivy...

Bacily mě žít nenechají

Až pude to se mnou

z nuly k nule

Pak ať se nikdo

Nediví

:)

Nemohl jsem odolat - poezie je všude, i v lapidárním popsání tvého zdravotního stavu

no já tu antiinverzi mám už skoro jako nemoc - z jinýho portálu věčně odsuzující - takže ji používám hodně málo

třeba stáří pošetilý ... je jakoby povzdech  ach, to stáří ... pošetilý .. tam mi inverze naskočí a musí bejt (pro mý uši) :)

nesedí mi .. pošetilý stáří...   ale zas je to o tý individualitě.. co někomu sedí, to druhýmu nemusí ... a s rytmusem se peru pořád, jsem spíš prozaik si myslím :)  ale báseň je pro mě rychlejší k vyjádření a někdy na úkor rytmu... jj, furt se učím ...

dikes, potěšilo mě to...

Jen taková drobnost... víš, A, jaký je mezi námi rozdíl. Já bych první verš napsal asi takto: Občas se v dále zvedne list a lícem k horám míří... prostě jsem asi nemocný, rytmus mnou prostupuje jako někdy nezvaný host oděný do sametu.

Je to milé i s těmi hovorovými tvary... metafory jako by jen tak mimochodem a ne jako cíl všeho poetického snažení. Cítím v tom prožitek - alespoň virtuální

můj kamarád má koně tady u nás a seděla jsem na něm jen jednou :))) mám k nim úctu a respekt, takže jen sním... kladkou by mě museli tahat taky hihi

Mne by museli vysadit na hřbet buď kladkou nebo nějak podobně...ale ve snu bych to snad zvládla...

Goro, díky ... jj, už mě v krku nepálí, tak jen smrkám jako o život.. už je to v pohodě :) 

když usínám, představuju si moře nebo koně... většinou teď koně, jak se rozeběhnu, chytnu jednoho za hřívu a vyhoupnu se na jeho hřbet a letíme po louce... to se mi hned usíná nádherně :))

Nejvíc odpadávající podkovy co sunou se do snů...brzy se uzdrav:)

qíčalko, není smutná... je taková o čekání - aktivním, podotýkám... to když sedím po práci večer na zahradě a přemýšlím... jak ten život utíká a rovnám si to :)))   díky

to je krásný... jen si představuj :))))))))))))

Ravenwolf, díky, potěšilo mě to :)

Moc pěkné... Skutečné... zanechávající dozvuky ;)

... jsem si představoval (a pořád představuji), že za uragánem a nepřikrytým spaním se skrývá něco jiného než čarodějnické lektvary :)

jsem nastydlá a v noci se potím po léčivým čaji... který si míchám z levandule, kopřivy, máty a meduňky... (trošku čarodějnice) a úplně jsem ten uragán cejtila  fakt! 

jj, pomíjivej život vidím každej den na těch svých ... a to je mám ještě rozpraskaný z hlíny :)) já půjdu do hrobu zhuntovaná, já jo :))))))

díky za kukýno

líbí * zvláště „spávám nepřikrytá / v kotnících docukávaj roky vynucených kroků / po vráskách sjíždí uragán“

pomíjivej život je lépe než z rukou člověku vykládat z roků :)

jj, v pokeru to tak podobně míváme :)))   díky, jsem ráda, že mě čteš .. to jsem celá já :))))

mi tam naskočilo "co list to pade..." :o)

rád čtu tyhle tvé exprese.