Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíra, naděje, láska
Autor
Movsar
Víra
2. červenec, 1816. Atlantický oceán, pobřežní vody Mauritánie. Loď se nebezpečně blížila šelfům, kapitán ale v zarputilé snaze dosáhnout vytýčeného cíle odmítl změnu kursu. Pak přišel náraz, masa vody rychle vnikala dovnitř trupu. Pastor přikázal modlit se. A tak se všichni muži modlili. Pod lodí kroužilo hejno žraloků bez boha. Z více než stohlavé posádky se po patnácti dnech strávených na voru zachránilo patnáct lidí.
Malíř Théodor Géricault o dva roky později dramatickou událost ztroskotání ztvárnil v obraze Prám Medúzy. Pár let poté, v dvaatřiceti letech, sám umírá.
12. srpen, 2000. Barentsovo moře. Jaderná ponorka pluje hlubinou, přestože její směr je určován počítačovým programem, klouže jako ohromná černá ryba. V jejích útrobách je přes sto námořníků. Někteří pracují, jiní si krátí čas řečmi, většinou o ženách. Z plechových skříněk na ně hledí neživými pohledy modelky vystříhané z časopisů. Najednou klidnou vojáckou chvilku přeruší detonace. Lodní důstojník klidní situaci, daří se mu to po celou dobu několika hodin. Oči krásných žen z obrázků rychle vlhnou.
Zatímco nad hladinou počítače zběsile pracovaly ještě mnoho týdnů, ty pod hladinou vzal výbuch v jediném okamžiku. Prostor uprázdněný víře.
Naděje
Probační úředník přikázal odsouzeným k veřejně prospěšným pracím: „Posbírejte všechnu naději světa a vložte ji do této obálky. Zásilka bude odeslána do vzdálené galaxie.“ Ale oni byli bezradní, chodili sem a tam, hodně kouřili, dohadovali se, jak a kde začít. Taky měli strach, že jim nebudou uznány hodiny trestu a budou muset nastoupit do vězení; někdy nemluvili o ničem jiném. Ze samého zoufalství se dožadovali instrukcí. Nikdo jim ale žádné nedal. Na konci týdne přijel úředník. Odsouzení, samí drobní zlodějíčci, neplatiči alimentů a jeden roznašeč pohlavních chorob, se třásli. Muž v obleku nahlédl do obálky. Usmál se, olízl její okraje a každému potvrdil hodiny. Nasedl do auta a odjel směrem k hlavní poště v Jindřišské ulici.
Láska
Chodil se na ni dívat do Lidlu na kraji města. Kdysi ho odbavovala u pokladny a když se na něj usmála, uvízl mu ten obrázek v mysli. Měla nádherný předkus, bílý do kokosu, a taky měla plachý výraz můz. Nepotkával ji tam ale více než jednou do měsíce. A když už se to stalo, obvykle u regálů s mléčnými výrobky, nic nevěděla o jeho něžných fantaziích, jež k ní choval. Byla hubená a jemu to v jakési barokní rozcitlivělosti až vhánělo slzy do očí; ptal se sám sebe: trápí se kvůli něčemu? Jednou byl svědkem, jak se jí dva rozkurážení vagabundi s nadějí k flirtu ptali po chuti ovocného piva. Odbyla je. Byl rád.
A pak už tam nechodil. Náhoda tomu chtěla. Ani jeden z těch dvou nevěděl, kde je druhému konec. Láska je tajemství.
26 názorů
Nessun dorma se k tomu hodí skvěle... vždyť je to o maníkoj, co věří, že miluje zlou princeznu, která tak trochu vraždí...má totiž naději, že si ho místo sekání hlavy třeba vezme...no a nakonec je láska, kdy se ta sériová vražednice prostě najednou rozhodne, že si ho teda vezme, protože jí imponuje, žemu ani moc neva, že mu chtěla zmučit otce a je mu dost u zádi i holka, co se kvůli němu zapíchne...
Evženie Brambůrková
22. 08. 2016Dnes je to opravdu zadumané, Naděje a Láska jsou pěkné. /T
Ta první by stála za prozkoumání, díky za námět.
Nevím, zda by se k tomu Nessun dorma hodilo, je mnoho nahrávek, i ta s Pavarottim není špatná.
Jo a knoha je, přímo z vyprávění chlapa, co to přežil...ale asi se musíš naučit francouzsky...
...a knihy píší samí chytří (v dnešní době obzvlášť:D)...
jde tam hlavně o informace...četla jsem několik různých článků a ty základní informace se nemění...je tam proč a jak k tomu došlo a jak a proč tu lidé imřeli...je to poučné...umění z toho můžeš udělat ty...jako ten malíř......pokud použiješ to důležité a ne hloupé strašení žraloky jako Movsar...
třeba tu: http://www.dedenik.cz/2010/06/01/rozhlednik-horror-pramu-medusy/
..a na xmanu o tom něco bylo...ale jmenovalo se to nějak jinak...je toho o tom napsáno dost...narozdíl třeba od té krásné katastrofy v divadle, jak se tam tehdy uškvařili kvůli nedostatečnému uniku...
...Pavarottu je tlusťoch, kterého si pod princem fakt neumím představit a jeho hlas se mi moc nelíbí...
...to dorma se normálně píše asi s malym...našla jsem to v jiném formátu, ale jen od Pavarottiho a toho nemusím:/...
Další esence lidství je ta, že když už tu někdo náhodou umí technicky psát, tak píše neuvěřitelný kraviny... a další, co věří, jak je erudovanej, mu za to ještě zatleská, páč ví taky prd.:D...a mám vzteka, nejde mi ani zapnout yt a zrovna jsem si chtěla pustit Nessun Dorma, což ale taky nevíte, co to je, páč jste všichni paka...
Eh...zajímalo by mě, proč jsi to tak zprasil...zrovna příběh Prámu Meduzy je tak obrovsky silný a plný esence lidství (proto nemám ráda lidi:D)... a ty z toho uděláš tohle...poiřád ještě tu mlátím hlavou do stolu... proč, proč, proč?
Tos jen viděl ten obraz a celý sis to vymyslel..přečetl tři věty na wiki?? Nebo jsi o tom četl hodně, ale řekl sis (jako ten kapitán) "prdím na ně"
Takové detaily, cos vynechal...těch cestujících bylo asi 150...nebyla to posádkla, ale cestující, takže asi dost žen a dětí... pozabíjeli se hlavně dost mezi sebou, protože se snad na tom voru i opili a snažili se přežít ti nejsilnější...proto přežilo jen pár mužů...na ten vor byli vysazeni..ten se nestal z lodi, ale uplácali ho lodní tesaři...arogantního kapitána jsi trefil...dohromady jsi z toho udělal guláš a křivě obvinil nebohé žraloky, con jejich podíl na situaci byl nejspíš marginální, pokud tam vůbec byli...
Boha, tys mě tím, úplně naštval:D... napsat o prámu meduzy tohle... já se nevyspím zase!!!
Tos to s tím prámem medúzy pěkně odflákl.. cos napsal je od reality hodně daleko (snad jen počet přeživších jsi skoro odhadl)... zbytek přečti potom, ale nejdřív si o Prámu Meduzy něco přečti a nešiř tu tyhle fantazie:D
Karel Koryntka
22. 08. 2016k odstavci "Láska": Postavy neožívají přímou řečí, nýbrž téměř jistě autorovým vztahem. Má-li autor k postavě vztah, cit, úctu jako k živému člověku, tato ožije. Oživit postavu je neřešitelně těžké - a zároveň úplně jednoduché. Jako ve vztahu lidí. Tohle dělá autor literatury, drží postavičky ve své hlavě a srdci, jde s nimi, žíje s nimi, nezabíjí je, neponižuje, naopak přeje jim, obhajuje jejich existenci. Hrdina takto vzniklý, vidíme zde, je přirozeně živý, přitažlivý, sympatický, aniž by padla jediná věta či dokonce (fuj) dialog.
Mě se líbí vše. A nejvíc asi ta naděje... i ten prostor uprázdněný víře... i to, že život bolí....