Dýchánek mladých matek

Dýchánek mladých matek

Dýchánek mladých žen, na pláži pod vrbou. Jedna přitlačila kočárek, ta je nekorunovanou královnou. Přicházejí další, zdraví se. Na dítě mluví jako na papouška. Do hlasu se jim přitom vylévá estrogen, už je ho celá řeka. Pak se chichotají a všechny cesty jejich řečí vedou k jedinému tématu: rodině. „Ty budeš pěkná tchýně,“ zaskřípe jedna, a jak vyhrkne salvu smíchu, i ostatní se smějí. Další líčí své těhotenství, jak „šel malej nahoru, pak do půlky, kde se zakousnul“. Slovo „císař“ je skutečně naplňuje; expresivní podání „rozervanosti“ sklízí zájem. A pak se jako sudičky sklánějí nad kočárkem, jen vážnost jim schází, dál štěbetají své těhotenské odrhovačky. Vrba nad nimi mlčí, za ten čas uvykla lecjaké lidské vulgárnosti.

Věčné ženství

Rozložila osušku přímo přede mě. Tělnatá ženská, tak v páté dekádě života. Provedla krátký striptýz do plavek, byla to plovoucí hudba sfér, kypivá sonáta; přecitlivělá povaha by řekla: malér. Pak si lehla na břicho, takže na mě vystrčila tu ohromnou zadnici vtěsnanou do pruhované látky. A pod ní oko uragánu, sliznice připravená pozřít tě, člověče, jako ubohý plod světa. Aneb o věčném ženství a jen dočasném mužství.

Marokánky

Dávají si marokánky, sotva přišly. Jsou hlučné a prosté, tedy jedna taková je. A ta má velmi drobné kalhotky, sytě růžové na srozuměnou. Zpovídá kamarádku, zda už byla první pusa. Chvílemi ryčí na znamení smíchu. Kamarádka tolik nehýří sebevědomím, patrně chová „první pusu“ v úctě. Ta v růžových kalhotkách je mluvící piča.