Na kosmickým vandru

Zádumčivé potkání času

Prázdné ulity zvířat a listy docela žluté, taky obzor připravený k stmívání. Léto už se převrací do podzimu. Tady na skalisku v Hlubočepích můžeš ten čas potkat v tichém zadumání.

Konec léta v Zlatých lázních

Ve Zlatých lázních už se válí podvečer. Hladinou jde slunce, hraje francouzská hudba, milenci hovoří tiše až k mlčení, neboť ono je jejich lásky sudba. A můžeš se tomu pousmát a můžeš to mít za klišé. Ale pak projdou urostlé holky, každá pivo v ruce, a ten bohorovný úsměv ti spadne. Ecce homo!

Na kosmickým vandru

Jako měsíc je srpek pohlaví, svítí z peřin ta malá hvězda pro radost. Usmíváš se jako pan Gagarin a záhy odlétáš. Nalehko, bez skafandru, tušíš, že horko bude na tom kosmickým vandru…

Žízeň nezná vyvolených

Zatímco lidé zlopověstní se prolévají barevnými koktajly, Sandokan zvedl sklenici s mlékem, tou tekutinou života. A vůbec nevadí, že je sobota a kostely bijí půlnoc. Žízeň nezná vyvolených.

Bezúnavné Rio

V Riu tančí sambu. Už čtvrtý den a nemají dost. To tady lidé pomalu vypínají televize, na hodinách bliká půlnoc a sobotní program končí. A konceptuální umělec ve svém zbraslavkém ateliéru došel osvícení: do sklenice s ledovým čajem instaluje LED podsvícení! Hned zítra ráno zajede do Baumaxu, teď už je ale čas jít spát. A Rio stále nic.