Kokosové zadívání

Rozpory

Tak často si zoufáme, že najít někoho, komu radno věřit, nemůžem. A přitom tak často sami sobě si lžem. A když se navečer přistihneme při takových rozporech, veskrze lidských, to bychom nejraději utekli. Ale není kam, na dveřích řetízek a venku říjnová noc.

Cigáronoši

Ulicemi se toulají cigáronoši a propalují tmu. Malá světýlka uhasínající v intervalech nařízených Bruselem, nutí je to tahat víc, tahat z plných plic. A někdy se k sobě přitisknou a je z toho plamínek, a můžeš hádat, je-li za tím srážka z prosté výpomoci, nebo div lásky. A ráno po nich zbudou nedopalky na chodnících a pár korun ve státní pokladně. Z poezie noci do bídné prózy dne.

Kokosové zadívání

Je ti šestnáct a taneční začínají v baru. Kokosový likér, možná trochu výstřední pití, ale ke společenské události vhodnější než pivo. A pak opilá cesta trolejbusem a holky v šatech, první zadívání. Vyšlo a byla z toho láska. Zmatená, nedlouhá. Vždyť na počátku bylo kokosové zadívání.

První sněženky

Z břeclavské věznice utekl vězeň. Po hromosvodu. Prý je nebezpečný a bohatě tetován. Kudy asi tak šel a kam, ten obrázkový pán. Bude se toulat jako stín, bez identity světem identit. Tam si dá kávu, tam řízek a v laciném hotelu složí hlavu. Půjde, kam ho nohy zanesou a jako paní Halina bude děkovat za každé nové ráno. A po náročné zimě, jaro na svobodě, kde asi přivoní k prvním sněženkám?