Barokní podzim

Děkuji a těším se.

Safiáne,

na listopad chystám takové malé "morality", v nichž bych ráda uplatnila více obsahu. Jedna z těch moralit se bude jmenovat "Archaik". Zatím jsem ti věnovala jeden sonet v "Halloweenu".

Umbratico, díky za komentář. Já tu otázku nesměřoval na tebe, ale na Anakreona, který, sám v zajetí archaičnosti, tvou archaičnost nadhodil. Zajímalo mě, co tím vlastně míní. Tady se často šermuje pojmy, pod kterými je těžké si cokoliv představit.

Whispe,

samozřejmě ,že jsi a vždycky zůstaneš ideologický,nebot' permanentně bezdečně obhajuješ "naši dobu" a současnou oficiální poezii proti jakémukoli zpochybnění exoty jako jsem já nebo intelektuály jako je Safián. ...Ostatně : každý se musí udiveně ptát,jak souvisí Bridel s Umbraticou.

 

Safiáne,

archaičnost mých básniček spočívá a) ve formě ,protože hlásky - eufonie,aliterace a co nejdokonalejší rýmy pro mě znamenají víc než slova - b)v používání symbolů,které dávají obsahu rozmlženou nejednoznačnost

Že je mi archaičnost vytýkána milovníky "naší doby" je samozřejmé a byl by div,kdyby tomu tak nebylo. Zároveň ale k archaičnosti přistupuji též s jistou dávkou ironie,která je asi velice zřejmá u takového "Literárního nukturna" méně už ale u "Barokního podzimu".

 

Kolobajdo,

díky a - budu se snažit ,aby i nadále bylo kolem mne rušno.

V ranním vlaku na svém tabletu     dalas Španělskému sonetu    trochu strachu i naděje...      a pak že prý se nic neděje...   /**

Anakreone, tady máš příležitost vyjádřit, jak by měl vypadat soudobý vázaný verš. To je myslím klíčová otázka.

Anakreone, možná by tobě i Umbratice prospělo, kdybys vysvětlil, v čem spočívá archaičnost tohoto sonetu. I tobě přece bývá vytýkána archaičnost. Byl by to zajímavý úhel pohledu.

také by mě zajímalo, odkud se bere nechuť ke genitivním přívlastkům. V kursech tvůrčího psaní? Je to známý zestručňující prostředek, běžně  používaný i vynikajícími básníky, zejména Závadou. Ale i Nezval nazval svou knížku Básněmi noci ne Nočními básněmi. Jak je vidět, jedná se nejen o gramatický, ale i významový odstín, ne-li dokonce o význam zcela jiný. Takže: z čeho ta výtka pramení?

Whispermoonlite, připomínáš mi Svědka Jehovova, který na jakýkoliv argument odpoví tím, že mele totéž pořád dokola. Já nepopírám to, co říkáš. Možná, kdybychom to podrobně rozebrali, se i shodneme. Mám jen jednu výhradu. Tvůj pohled na polyfonii je poněkud moderní a , jak je charakteristické pro soudobé imtelektuály, poněkud křečovitě složitý. Bridel používal jiné, jednodušší, ale také propracovanější, techniky. Také poukazování na takřka existenciální napětí jeho osobnosti mi přijde moderně vymudrované. Bridel byl, jak bylo dávno ukázáno, autor více receptivní, než tvořivý. Zhusta se opíral o vzory, které upravoval pro své misionářské potřeby. Báseň Co Bůh? Člověk? je sice něco jiného, na misionářský prostředek v českém prostředí je příliš složitá. Je to především kvietismem a mystickou erotikou do maximální strmosti vyhnané vyznání (katolické) víry. Ale i ona má svou misionářskou podobu. Je jí stejně působivé Rozjímání na jitřní Božího narození z Jesliček. 

Na závěr po lopatě: Kdybychom probrali celou poetiku a její postupy, možná bychom objevili, že to, co nazýváš polyfonií, je jen souhrnem jiných, dávno popsaných, postupů. Já ale mluvil o kontrapunktu, který je poetikou jasně definován a má v básních poměrně snadno rozpoznatelnou podobu. Tedy: Já o koze, ty o voze. Debata hluchých! Debata předem zakopaných ve svých pozicích! To je sice pro Písmáka charakteristické, ale nikam to nevede.

 

 

oprava: nikoliv v reakci na whitesnakea, nýbrž na Anakreona. 

jde přesně o tuhle pasáž, se kterou polemizuji:

"Obtíž je v tom, že v poezii nemůže být rozvíjen jako v hudbě, to je současným rozvíjením motivů, ale jen postupně. To spolu s tím, že motivy jsou v poezii zatíženy "obsahem", z něj činí poměrně obtížnou součást poetiky. Více než dva motivy (nebo témata) zvládnou jen ti největší mistři."

řečeno polopatě: pokouším se vysvětlit, že v literatuře, potažmo v jazyce je paralelní rozvíjení motivů běžné a že i v každodenní mluvě používáme slova a fráze tak, že za nimi mohou být dva nebo více motivů, a tedy významů. nemá proto smysl tisknout tři slova přes sebe nebo nad sebou, snad podle vzoru notového zápisu, aby toho bylo dosaženo.

safián: můj výklad v žádném případě není ideologický, to snad soudný čtenář vidí – používání literárně kritických termínů není ideologie, Šaldu ani Vašicu nikde necituju, neparafrázuju, nekopíruju.

skutečnost, že barokní kontrapunkt má často antitetickou povahu, jak vysvětluji a dokládám příkladem, také neovlivním.

technická podstata spočívá v tom, že jazykový znak má dvě složky – smyslovou (grafickou, fonickou) a abstraktní (koncept, denotát) – a jelikož je prostor mezi nimi volný, neplatí, že jeden znak rovná se jeden obsah, jak naznačuješ whitesnakeovi. totéž se týká vyšších významových složek, jako jsou fráze, obrazy, skupiny motivů, témata.

pokud by zde tento potenciál neexistoval, nebude možná metafora, symbol, ironie atd. – technicky jde o kontrapunkt, kdy k jednomu znaku (nebo jejich skupině) přináleží v tentýž okamžik několik významů. a je to docela běžný jev. ani Tvá recitace Góngorových vrcholných děl na tom nic nezmění, obávám se…

jazykový kód nepotřebuje tisknout tři slova přes sebe, aby dosáhl efektu kontrapunktu či polyfonie. potenciál je skryt za označením a v tom, jak spolu různé slovní významy hrají a jak mnohovrstvý význam se z toho rodí. Nakonec i Bridel používá metafory na úrovni slov a obrazů, a tam nemusejí mít antitetickou povahu, to je pravda. Když se však podívám výš, na dvě hlavní motivické linie, antiteze je zjevná. Věřím, že nejen v mých očích je tato antiteze jedním z hlavních rysů barokního stylu. Proto říkám: barokní kontrapunkt. 

 

Umbratica:  ruka je useklá, hrách vyházený, můžeš být v klidu.

Až budeš příště číst Um. a ona bude až příliš okázale teatrální,polož si otázku : a není v tom nějaká čertovina. - Divadlo jsem vypíchla, jak jen to šlo a pojem "Mráz" jsem napsala s velkýám písmene po vzoru symbolistů. - Kolik těch nápověd by tam ještě mělo být ? 

ironie mi opravdu unikla...mea culpa :o)

Děkuji všem za zájem o tuhle značně teatrální básničku,která sehrála svou divadelní roli "na výbornou",když vyvolala tak bouřlivou diskusi.Samozřejmě,že jde o jinotaj - o hádanku svého druhu.Obsah se dá interpretovat různě. - Třeba píšu o sobě.o svém stáří a o posledních záchvěvech své tvorby. (Takovéto : "Než zmlknu docela"...) - Ale třeba taky píšu o něčem úplně úplně jiném, jen si nikdo nedokáže dát dohromady jisté "okultní souvislosti".

 

White,

ty že bys byl schopen napsat takovýto sonet ? - Ale di ty ! - Vyzývám tě :předved' mi to a čtenáři pak posoudí naše výtvory.

 

Aleši,

neškodilo by připustit si že u ironičky je ironie vždy přítomná a nikdy nemizí.

 

qíčalo,

divadelní kostým a šminky si k básničce opět přimysli. Patří tam.

 

Whispe,

Reynka mám taky ráda,leč jeho artistnost má podle mne docela jiné podoby a polohy.

Podzim je "barokní" hlavně proto,že šp. sonet je barokní literární forma,ale skrytý obsah ,který nevylučuješ by byl zřejmý jen okultistovi a to ty opravdu ale opravdu nejsi.

 

Safiáne,Anakreone,Muamarku,Diano,

děkuji vám za svou obranu a podporu a jsem ráda,že se nenecháváte přílš ovlivňovat lidmi z centra,kteří tak rádi vychovávají a vedou nás za ručičku tím správným a jediným povoleným směrem.

 

Whispermoonlite, co se týká Umbtaticy a autentičnosti vyjádření nebo působivosti jejího textu, poměřuji jej s týmiž vlastnostmi jiných textů. A tady, bohužel, mimo snahu o efemérní " novost", nevidím v současné poezii nic skutečně působivého.

Whispermoonlite: Já před léty pročetl snad všechny české barokní kancionály, veřejně recitoval barokní autory a vykládal jejich poetiku (včetně Góngorových vrcholných děl), takže jistě pochopíš, že mi tvůj rozsáhlý příspěvek ani odkazy na Vašicu nebo Šaldu nepřinesly nic nového. I když si zřejmě pleteš antitetickou stavbu s polyfonickou, některé tvé poznámky se přece jen polyfonie v širším slova smyslu dotýkají. A právě o přesnost mi tady šlo. O technickou podstatu, ne o ideologický výklad. Ale když už jsi ho nadhodil, myslím, že tvůj závěrečný pohled na Bridela  je poněkud "romanticky" moderní.

Také mi připisuješ názory, které publikoval někdo jiný. Beru to jako přehlédnutí.

Safian: nebudu zde publikovat text, ale klikni si na odkaz.

http://www.deml.cz/literatura/bedrich-bridel-co-buh-clovek

Zde, ostatně jako i v jiných Bridelových textech, je od počátku patrné vedení dvou linií, a pro baroko tolik charakteristické rozštěpení mezi touhou po duchovních sférách a reflexí vlastní nedostatečnosti, mezi božským (andělským, světeckým atp.) ideálem a lidskou hříšností, mezi vytyčeným programem a jeho selhávajícím naplňováním, střídání obrazů vysokého a nízkého, velkého a nicotného atp., píše se to ve všech čítankách, mám dojem. Přecházení se někdy odehrává ve veršových sekvencích v rámci strofy, jindy následuje po sekvencích strofických, pokud mluvíme jen o poezii. Pokud to vezmeme za ukázkový příklad barokního kontrapunktu či polyfonie v literatuře, pak je převaha antitetického napětí, vyjádření konfliktu, jenž je v baroku permanentně přítomen, patrná. Charakteristika barokní literatury je indukcí vycházející též z jeho díla, težko před tím utéct.  

Jinak, samozřejmě, polyfonické proplétání rovin se vyskytuje i v pozdějších obdobích, viz též styly, které jsem naznačil prve, ale myslím, že právě baroko je přivádí do vyhrocených kontrastních poloh, které v básni Umbratiky postrádám.

Nicméně, podstatou mojí původní poznámky nebylo slovíčkařit ohledně kontrapunktu či polyfonie, jak je zjevné, ale naznačit, proč mi přívlastek "barokní" v titulu nepřijde na místě. Pro někoho má "barokní" jiný obsah, budiž, nemusím s tím vždy polemizovat.

Ještě k realizacím. Zajímavým a časově předcházejícím příkladem by byl George Herbert, jenž barokní kontrapunkt vyjadřuje mj. také graficky tím, jak odsazuje verše od levého okraje – dokonce bych řekl, že tím evokuje hudební notaci.

Tematická polyfonie je asi nejznámější z Miltonova "Ztraceného ráje", opět výrazně antitetická, běžně označovaná za barokní.

 

Nakonec bych ještě reagoval na poznámku, která je sice věnována někomu jinému, ale tahá mě za rukáv. Tvrdit, že v poezii, či v jazyce platí "jedno slovo = jeden obsah", a implikovat tím, že není běžně možné vést několik významových rovin zároveň, které se průběžně a "neviditelně" evokují komplexy asociací a konotací mezi slovy blízkými i vzdálenými, je vskutku popíráním možností poezie, snad s výjimkou administrativního realismu a Kréda. A to ani nenapadám skutečnost, že i doslovně chápaný tematický "obsah" slova, tzv. denotát, je jen jednou ze složek slovního významu, protože právě v poezii se stává příznakovým vnímání rytmu, zvuku, slovního tvaru, postavení ve verši, ve frázi, stylistické zabarvení a jistě i několik dalších věcí. Proto možností pro realizaci různých druhů polyfonie, nejen motivické či tematické, existuje ještě víc. 

Bridel nakonec poslouží ještě jednou. Baroko je reakcí na rozpadající se metafyzicko-ontologickou jednotu existence, zažívanou ještě v gotice a kriticky otřesenou renesancí. Způsob zobrazení u Bridela je v rámci odlišených linií pořád poplatný jednoznačnosti vnucené dřívější církevní dogmatikou. Ambivalence, která bude literaturu ovládat opakovaně a nezadržitelně v dalších obdobích, se zde zatím odehrává "přehledně" v neslučitelnosti dvou vedoucích rovin. Je to syntéza vyžádaná a udržovaná za cenu napětí, jednota sotva žitelná a neurotizující. Svým způsobem ale už zde literatura objevuje způsob, jak PRÁVĚ nechat existovat neslučitelným postojům ke světu zároveň, jakkoliv jen tím nejnaivnějším způsobem. Až objeví lék polyfonicky rozvíjené mnohoznačnosti a ambivalence, až se pořádně nalíže ironie, leckomu se uleví ještě víc. – Nakonec, nemůže i Bridelův exponovaný kontrast při pohledu zvnějšku působit ironicky? Může, pokud si k němu ovšem přidáme další postoj, jejž Bridel ještě nebyl schopen vyjádřit, přestože jej možná pro sebe nepřiznaně žil, aby ten konflikt vůbec mohl přežít… 

Ironie, každodenní součást lidské komunikace, je příkladem významové polyfonie (kontrapunktu) v jazyce, který je ihned po ruce. Možná to stojí za zamyšlení.

Umbratica ví, k čemu slouží ironie, ale snad ji odradily pokusy, v nichž její použití nebylo tak přesvědčivé, zavánělo odvozeností, spíš chtěním než nutností, nebo prostě znělo už vyčpěle, viz ti brigádníci na poli. Ale nechtěl bych tu rozmatlávat pořád jeden text. Sám pořád nevím, kde je víc doma. 

Ano báseň je to Hezka. Sice ji muže byt výtkana archaicnost ale proc ne. I ten velký počet genitivnich vazeb je prekousnutelny

White, v parafrázi Knihomola jsi to řekl. I pouhá krása nebo dokonalost mohou být oprávněným cílem jednotlivce nebo celých směrů. a také byly.Proč by tomu nemohlo být stejně i v budoucnu?

Anakreone, i když se ti to zdá divné, kontrapunkt v poezii existuje. A básníci ho užívali souběžně s hudebníky už v gotice. Obtíž je v tom, že v poezii nemůže být rozvíjen jako v hudbě, to je současným rozvíjením motivů, ale jen postupně. To spolu s tím, že motivy jsou v poezii zatíženy "obsahem", z něj činí poměrně obtížnou součást poetiky. Více než dva motivy (nebo témata) zvládnou jen ti největší mistři.

 

Whispermoonlite, kontrapunkt je způsob rozvíjení témat a motivů, které mohou být jakékoliv. Ani jejich antitetičnost není znakem kontrapunktu. Je to stejné jako v hudbě. Jako Bridelův znalec bys jistě mohl uvést příklady skutečného kontrapunktického postupu. 

Působivá báseň. Pro mme na hranici mezi sonetem a lyrickou básní.Ani na deklarovanou baroknost bych tak docela nepřísahal. A don Luís (Góngora) je v závěru přítomen spíše vnější dikcí, než podstatou svého verše a básnického naturelu. Ale co na tom, tady přece nejde o přesnou charakteristiku. Koneckonců i chápání pojmu "baroknost" je dost široké. Kdo ke čtení přistoupí bez předsudků, musí uznat její krásu.

pro hloubavější čtenáře bych doplnil, že kontrapunkt se v poezii může projevovat na úrovni různých prostředků. nejspíš se nabízí motivická rovina, v tom nejširším tematická, a když se vrátíme dolů, najdeme škálu zvukových a rytmických nástrojů. Notoricky známý Bedřich Bridel, kterého doporučuji všem zájemcům o poznání barokní poezie, pracoval s přecházením mezi protilehlými motivy zvlášť výrazně. Své dělá i rytmus, který "poskakuje", vyskakuje z pomyslného, čtenářským očekáváním žádaného schématu opakovanými "protihmaty". 

Díky, Diano - a krásný víkend :-)))

 

 Je stará, o holi - a nahrbená k době

má vrásky na čele a ruka se jí chvěje

Když křeče povolí, když ještě přijde k sobě

poté, co ustele, si vyjde do aleje

 

 Má ještě v paměti, když hrdá rostla k nebi

kdy šťastná rodila a viděla své plody

Je smutná vzápětí a bolestí se šklebí

je sama, zpozdilá - co čeká od přírody?

 

 Ničí ruka již se ňader nedotýká

Zpěv ptáků neslyší, je totiž skoro hluchá

ticho je ozvěnou, před níž hlavu skloní

 

Prošla si proměnou - nyní na jabloni

tam někde ve výši slunce se skrývá tucha

že je zemi blíž, když slyší píseň lýka

 

 

Marku, ty mi vždycky promluvíš z duše, ale dokážeš to vyjádřit mnohem přesněji. Hezký víkend přeji, jsi fajn  :-))

Autor s nezaměnitelným způsobem vyjadřování, typickým směrem myšlení a přesně definovaným slovníkem se nezapře, ať si mění jména třebas denně. Takže teď Anakreon... 

Je vždy nešťastné, když jakákoli diskuse sklouzne k osobním invektivám, sprosťárnám a urážení druhého...

 Co se týče rychlosti psaní básní, to je dle mého ne zcela korektní posuzovat. Někdo píše rychle a má co říci, někomu to trvá - a neřekne nic. Rychlost nevypovídá sama o sobě o ničem, rozhodně ne o kvalitě díla.

 Na mě osobně Aliciny sonety působí určitou atmosférou, najdu si v nich obrazy, před nimiž stojí za to se zastavit.

 Ty kopule podzimu tu jsou, ta baroknost z použitých slov přímo čiší. A o to bych řekl, že autorce šlo.

 Každý má ovšem právo, aby se mu právě toto nelíbilo a poukázal na to. Člověk potřebuje různé zpětné vazby...

 

 Hezký víkend všem,

 

 Marek

Whitesnake dovol mi položit k tvé citaci knihomola otázku - a o co opírás ty sve sracky ty? Že by o lezení do prdele zdejším autorům a vzájemné tipování ;-) a nuamarek se ac dle tebe nejlepší na vázaný verš zde výběru ne a ne dočkat :-D Sasku. Jinak to vis ze mam koule ono to zde ani jinak nejde když ty mas mezinohama velkou díru a s tim svým grafomanskym sajrajtem tady pořád smrdis třeba ti taky jednou narostou koule a nebudeš ženska pak vse smažes a odstoupis z redakce.

Whispermoonlite - barokní kontrapunkt? Vysvětlí mi jak se hudební technika punctus contra punctum (nota proti note) projevuje v poesii? Ty básnís už i v kritikach.

Ale whitesnaku Vis proc jsem to udelal abych ti ty jedna bezvyznamna nulo sel příkladem ;-) smaž se čtenáři se uleví a poesie si oddechne. Ty mizernej versotepce bez špetky talentu natoz pak umu ;-) mimochodem škoda že ti nemůžu komentovat ty dvě poslední sracky cos sem vyslovene vysral. Ale ty vis co si o tech tvých pokusech o "poesii" myslím že? :-D jde vidět že písmak je AMATÉRSKÝ lit. Server když zde takovy komik a grafomanska nula muže dělat redaktora. No to hlasovani se jaksi nepovedlo :-D

divadelní motivy v první strofě, ne, to je na mě příliš.

ale proti tomu nenápadné: 

Tmář pozdní podzim – krátký nestálý

mdlá Bezútěšnost, která z mlhy prýští 

nebo zvukomalba plamenů v poslední strofě.

Spíš než na reinkarnovaného Hlaváčka myslím u těchto nápodob opakovaně na Reynka. je tam víc expresionismu než dekadence, byť tyto stylové polohy nejsou v opozici. barokní mi to přijde ještě o něco méně, neboť temná polovina obrazu zjevně převládá. Ovšem ani barokní kontrapunkt nemá daleko k expresivitě. "Barokní" podzim bych si představil barevnější a kontrastnější. – ale je třeba to říct s jistou mírou tolerance; baroko, romantismus, symbolismus, dekadence, expresionismus – styly z jedné rodiny.

 

anakreon, martialisi a já nevím jak ještě... hluboce se pořed tebou skláním, že jsi šel do sebe a všechny své paskvily raději smazal. Máš koule, klobouk dolů:-)

Cituji Te whitesnake -  začala sis dělat ze čtenářů legraci? Tvá poslední dílka jako přes kopírák, podobných veršů v této formě se dá napsat bez přestávky dvancát do tuctu za pár vteřin. Vlastni zkušenost ze? Protoze co jsem četl tebe tak tvá tvorba je jeden dost cerny kanadský vtip. A jinak ty si s těmi svými paskvily dávas delší práci než pár vteřin? No :-D

dovolte mi parafrázovat Knihomola z Karpat/Holmana

Nechce-li báseň smysluplnou býti,

oč opře svoji existenci?

O krásu toku slov???

 

Samozřejmě, KK, báseň by měla krásná býti. Naprostý souhlas :-)

Pri čítaní komentára od Whitesnakea mi prišlo na um čo napísal Miroslav Holman v svojej poslednej zbierke:

Nechce-li báseň krásnou býti

oč opře svoji existenci?

 

Pre mňa je táto báseň pekná vrátane slovného arzenálu použitého v nej.

tak tentokrát bych si dovolil pozdvihnout obočí nad "mravoličností". Souhlasím s Whitesnake - vidím tu jen přemíru patosu a archaické melancholie...

možná je třeba být jen správně naladěn, aby mě to víc oslovilo, ale proti tvým posledním kouskům je to trochu přešlapování na místě. Možná i mírný krok zpět.

Nicméně v oblíbených tě mám pořád, právě ta kontinuita vývoje mě zajímá...

Nechci být nepříjemný (leč v tomto případě jsem), ale - začala sis dělat ze čtenářů legraci? Tvá poslední dílka jako přes kopírák, podobných veršů v této formě se dá napsat bez přestávky dvancát do tuctu za pár vteřin... tohle je výkonnostní propad, Umbratiko. :-(

Díky za doporučení,Goro,musím se na to hned podívat.

Um, s tou slovenštinou máš naprostou pravdu...třeba nová Dajakbolova je tak zpěvná ...neumím si představit začít českou báseň šál..šál..šál, to jde snad jen slovensky...mám ráda tu řeč...

Rýmeček - plápolem - blábolem mě natolik rozesmál,že ho asi budu muset někde použít. - Díky,Kočkodane - jak vidíš - i bronzová busta barokního klasika(Gongóry y Argote v sukni) se umí nepatrně pousmát.

Něco ti prozradím,Knihomole - Myslím si,že pro přírodní lyriku je slovenština mnohem vhodnějším jazykem.Je měkčí ,melodičtější,vyvolává subtilnější atmosféru. Kdysi jsem byla dokonce tak pošetilá ,že jsem se pokoušela psát slovensky.Dokonce si pamatuju i začátek jedné takové básničky :

 

Na podzim blúdim sadom sama

ked' kvitú bledé jesienky

 

Zbytek jsem naštestí zapoměla a ani nevím,jestli to bylo slovensky správně. Lákal mě jenom ten zvuk.

Jas plamenuco vzplanou plápolem, nerad bych ohrozil svým blábolem tak prejdu uz ke konci "komentáre", i tobe se do ocí navrátí záre. (lehce omluvný smajlík)

Prišiel som, videl som, bavil som sa na všetkých dejstvách v divadle jesene /*

To jsem sama zvědavá ,Goro,zase jsem toho už naškrábala tak na dva měsíce,takže neví,co z toho nakonec vyberu.

to já jen trošku zareagovala na tvůj komentář :) piš jak cejtíš, to je správný!

Um, myslím, že síla tvého poetického  vzmachu  je právě v těch"mravoličných" a jemnějších básních...

Goro,

jsi velmi pozorná čtenářka,díky. Vždycky mi nějaká chybička proklouzne mezi prsty.

 

Agáto,

i vázaný verš umí být dravý(dodávám : možná - abych zase předem nedělala machra) Na dušičky mám nachystané "Dušičkové blues".Jinak ale mám nachystané hlavně mravoličné básničky. - Když neodradil "Kříž",třeba neodradí ani další podobné kousky.

mě rozesmála markel - s rozmachem jsi psala.... až budeš psát s rozmachem, budu tu první a už se moc těším --- rokerko !!!!

báseň krásná, rýmy, který se nikdy nenaučím ... mě prostě tahle forma moc svazuje... ty jsi v tom jak ryba ve vodě... ale už koukej jít do tý dravýýýý :))))

Parádní kousek, Um, máš prostě efemární vzmach:-)))))

Díky Diano,díky Markel,

vidím,že baroko ještě pořád není vyčpělý sloh. Věřím,že aspoň některým lidem má co říct.

z rozmachem jsi psala, moc krásné *

Naprosto sugestivní! Krásná forma. Každý verš jak vytepaný do zlata, nejvíc mne oslovila třetí strofa, ten obraz hejna vran.****************