Přísaha

*

všem děkuji za čtení a za ;)

egil:

chtěla jsem reagovat už v pátek, ale počítač mi vypověděl službu...hele egile, ty puchýřky, myslela jsem si, že by se mohly zalíbit , u té parcely s tím terčem jsem to čekala ;) stále tomu nechávám volný průběh... Je zajímavé, že zrovna ta část, která by podle tebe potřebovala "pročistit", tak tu jsem tak docela odbyla. Chtěla jsem tomu ponechat tu patinu prvotní akce, vyzkoušet, co se stane, když s tím už nebudu hýbat (myslím celý text), když to nechám „autorsky čisté, neučesané, kdy ještě pracují pocity a rozum je v pozadí“, určené jenom sobě samé a jak na to bude reagovat čtenář. 

Děkuji za připomínky (opravím), a za. 

No není to nádhera?...-))

Rozborka/zborka jedné identity. Líbí se mi ta hravost, lehkost, invence - způsob, jímž se střídají semanticky jednoznačnější místa s komplikovanějšími figurami (metafora s puchýřky hlav je třeba brilantní konstrukt:-)...)

Oceňuji, že prolog je v podstatě vstřícným gestem vůči čtenáři. Je znát, že báseň stojí o dialog. Přísaha - něco závazného, závazný vztah sebe k sobě a v sobě, trojjedinost.

V dospělci mi přijde, že by si pasáž mezi "Že se ptám" a "No není to nádhera?" zasloužila pročistit. "Co" jí někdo svez? Nebo ji? V prvních dvou verších bych odstranil jedno "už". 

"Pokud budeš věřit v stále opakující se děje" (To mě trochu tahá za uši, zvratné zájmeno bych hodil před sloveso.)

"navenek svalnatý člověk s notebookem za pasem

zasadí ti přesně namířený dům do terče parcely."

​Tady je to na mě už příliš vykloubená metaforická palba (i když vím, že to "střílení" má být divné, nepřirozené, tak přesto - ten notebook za pasem nějak ne a ne skousnout, ačkoli je tam - opět - znejisťující - enjambement, tak tenhle fragment prostě nefunguje...). 

_____

Ovšem celkově za mě ano - už pro tu dovahu, zase trochu jinak a rozhodně ne fádně.

Prolínání časů a postav a dějů...zajímavé, stvořené k návratům.