Vltavská kouzla

Původní název jsem měla Lazarus, ale zavrhla jsem jej právě kvůli možnosti nekorektnosti:-) Děkuju.

> ...já jen napsala, co jsem viděla...

Je to tak, nic jako "postoj autora" z toho nevyznívá.

Lakrove, díky...tu větu upravím. No, kdosi mi napsal zprávu o téhle mini, že je to příliš sarkastické a to že není korektní, ale já jen napsala, co jsem viděla:-) Myslím, že se nevysmívám.

Kolobajdo, díky, jsem ráda, že jsem snad opět pobavila:-)

Opět se zpožděním, ale přece - je to až k nevíře, kolik máš takových extra zážitků... a umíš je zajímavě podat (a necháváš čtenáře v nejistotě: stalo se - nestalo?)   /***

No vida, a my, někteří Písmáci, měli v ČK v červnu sraz:-) Děkuju ti:-)

Evženie: díky ti:-)

Dobře jsi to napsala. Má to jiskru. /T

Kate3: já děkuju:-)

IQnick: díky, Blanko:-)

S tou první romantickou částí to má pěkný grády. Super zážitek! Z tvé miniatury samozřejmě. 

b:-)

Di. na takové věci se nezapomíná...a děkuju:-)

Tak to musel být zážitek, k něčemu takovému se dostat! :-) Opravdu "Velký třesk!" ***

Diano, opravdu, málem kvůli tomu byla hromadná havárka, ten chodník vede kolem Vltavy a hned vedle je silnice...jelo se krokem...a pak to přišlo, ten "velký třesk" ...

Mně se tomu jaksi nechce věřit - opravdu se to stalo? Nebo je to jen fantazie?

:-))) a hezký volný den, Leni

chi chi, mě jako první.-)

Cha...to jediný mne nenapadlo, že vozík nebyl jeho:-)))

možná po babičce...-)

Lnice: no, je to záhada...ale přeci vše nemusí být vysvětlené/itelné/:-) a děkuji:-)

mini pro přemýšlení nad vozíkem.-))

blackie: děkuju za pochopení:-)

všem se nedá pomoci........nechme si kouzlo sešlapaných schodů....vozík z  Vltavy snad potřebnější vyloví..........*/***

JARUB: nenapravitelný optimismus a ironie...to je můj pohled, v kostce...po  zjištění, že nemohu pomoci všem nešťastníkům světa, zvířatům a lidem:-) Dík za komentáře...

Obdivuji tvůj optimistický nadhled (nebo je to sarkasmus?) Ironie toho zázraku je v tom kontrastu s chudák zmoženou, vozík tlačící možná matkou a zvláštně prudkým (naštvaným?) odchodem možná syna... a házení odpadků a smířené následování možná matky.... celé je to pro mě taková dosti pokřivená situace. Jako pozorovatelka jsi to napsala ok, jen přemýšlím, co by to ve mně vyvolalo, kdybych to viděla já...Byla bych smutná a řešila bych, jak odstranit zahozený odpad z přírody... Nakonec by se smutek přehoupl v naštvání nad tím, jací lidé jsou... a nakonec bych se topila v sebelítosti, že zase zachraňuju planetu, když je to každýmu u řitě....   :o)))

JARUB, vlastně to bylo  překvapivé, snad i pěkné... postavil se na nohy:-)

Jo jo, v pohodě, umím si to představit, jen mě to tam vytrhlo nepříjemně z té krásné nálady.... :o)

JARUB: máš pravdu, ale tak to bylo...jsem pouhá pozorovatelka, nehodnotím, v těchto mini:-)

Oldjerry: inu, divadelnice se nezapře...a děkuji:-)))

Taky mě překvapil ten zvrat v té druhé. Představovala jsem si Krumlov, kytaristu, řeku, vše nádherné, pak paní, co tlačí dospělého syna, takové obětavě melancholické a syn rozhazuje ruce, jako by chtěl něcp říct...a najednou ten zvrat....ten se mi moc nelíbí, je divně surrealistický, skřípe mi... a táhne z něj mrazivo divných nezdravých vztahů zle pocuchaných lidí....

Ale až do zlomu ***

Ta druhá je trochu teatrálně zabarvená, ale  možná, že je to důvod, proč vůbec byla napsaná.  Dva kamínky z Krumlovské mozaiky...*

Čudlo, díky ti...chtěla jsem dát něco slavnostnějšího, tak snad...

Kočkodánku, díky ti, po ránu rozesmíváš, ano, křesla zubařská do řeky!

overe: děkuju za čtení a také krásný den přeju tobě i všem:-)

Hugoušku, díky :-)

Krásné. Povznášející. /*

...zůstal bych u toho, že se jednalo o zázrak...krásný sváteční den i celý víkend Ti přeji...over :)

Po ránu - fantázia :-)