Když se básně rozlévají světlem, aneb Hvězdy kometám kynou...

 

 

Hana Karolina Kobulejová navázala na svá předchozí vyznání knížkou Výsluní podle levandulí. To, že se jedná o další z cest po jejím nitru, napovídají tato její slova: „Stačí jen přiložit/ stetoskop k duši/ a poslouchat, co říká… Chci stále žít/ v souladu se svým/ nitrem“.

Někomu by mohlo přijít, že se básnířka ve svých motivech opakuje či točí v kruhu. Měl by pravdu však jen z části. Autorka v podstatě vychází z předpokladu, že nikdy nevstoupí dvakrát do stejné řeky – a pozornému čtenáři pak neunikne, že jejím nitrem již dávno protéká jiný proud než například v Noci u tamaryšku.

 Je zřejmé, že autorka kráčí po cestě, o níž neví, kam vede, ale ráda by znala její směr.

 Jak už jsme u ní zvyklí, několik jejích básní je věnováno relativitě a pomíjivosti a již z nadpisu je zřejmé, že v nich podstatnou úlohu hraje čas. To se týká například básní „Pouť časoprostorem“, „Vzácnosti všednosti“ či „Mezičas zasněnosti“.

 Možná ještě více než v ostatních jejích sbírkách rezonuje v řádcích jejích veršů touha:

 

 Podstata neopakovatelnosti

 

 

 A poté se naplno ukáže

 

že žádný dotek

od milované osoby

 není nikdy stejný

 

 protože jedině on

 

 v sobě skrývá vzácnost

že dokáže rozehrát

nesčetné množství prožitků

 

 tak jediné nahradí všechny

 

 a v jediném objeví se vše

pokaždé v jiné vnitřní souhře

a vždy unikátní vůči světu

 

 Jestli lze nějak charakterizovat hlavní linii této knížky, jsou to emoce, o čemž svědčí básně: „Nový rytmus srdce“, „Hlavní linie citu“, „Odpoutání“, „Dosahy procítění“, „Dějství v osrdí“, „Spontaneita“ či „Fascinace“.

 Stejně jako v jejích minulých knížkách se ale i v této objevují přírodní motivy odpovídající různým živlům – vodě, ohni, vzduchu a zemi. Jmenujme například „Prolnutí nebí“, „Interiéry mraku“, „Refrén k šumění“, „Za polární září“, „Tchaj-ťi vedle hvězd“, „Úsilí tryskajících gejzírů“ či „Záchvěvy“.

 

 Za polární září

 

 Ještě výše

 

než kam doléhá záře

nalézá se světnice umocnění

 

 kterou znám již od doby

 

 kdy jsem se stala horolezkyní

po vlastní spiritualitě

 

 Hana Karolina Kobulejová pátrá po svém nitru způsobem, jakým J. Verne ve své fantazii vnikal do středu Země či kamkoli za obzory poznaného. Klade si otázku, jak pozná, že se někam posouvá. Ráda by věděla, že cesta, která někdy může vypadat jednotvárně, změní svou podobu – a že má šanci po ní někam dojít.

 Autorka naslouchá svému „já“ – a je ráda, že stále něco slyší – hlas, který se brání umlknout.

 

 

Po stezce řas

 

 Nadzvuková

a přesto slyšená

 

hrdě svá

a něžně překotná

 

hluboce letmá

a nezkrotně niterná

 

 jeví se v těchto okamžicích

část mého já

 

 Možná se někdo zeptá. A čím je tato knížka jiná od jejích minulých? Jaký nový rozměr se zde objevuje? Jako odpověď bych použil výňatek z její básně: „I horlivost dospívá“:

 

 „… i Degasova baletka

dělá krok mimo plátno

a zase zpět

 

 protože hledání vlastního

předobrazu a rámu hodnot

 

je unikátní záležitostí“

 

 Cítím tady jasnou snahu oprostit se od daných mantinelů a zkusit řešit „rovnici“ o řadě neznámých v oboru jiných než daných hodnot. V této souvislosti bych zmínil další dvě její básně, jež mají v názvu základy geometrie: „Elipsu obejmutí“ a „Těžiště rozpoložení“.

 Vlastně již v prologu ke své knížce píše o významu rozlévání světla, jež pro ni znamená nespoutanost, snahu bořit a překračovat bariéry, možnost vymanit se ze sevření, které nechápe zdaleka jen ve fyzickém slova smyslu.

 Za zmínku stojí i autorčiny vlastní abstraktní ilustrace, které jemnými tahy doplňují její slova. Výsluní podle levandulí, které Karolina věnovala svým rodičům, je jakýmsi protikladem k temnotě, noci, k tápání. Je to vyjádření vnitřní energie, erupce chutě do života, gejzír citu. Je pak již jenom na čtenáři, jak s touto energií naloží a kam se jí nechá unést.

 

Pohrávání s myšlenkou

 

 Otevřeně se děje

 

že je rozjímání

zpřístupněno mysli

 

vstupy

 

které vyvíjí se nezřetelně

skýtají tolik tajuplných

 

variant prolínání

 

 

 

 Hana Karolina Kobulejová, Výsluní podle levandulí, Plot, Praha 2016, ISBN 978-80-7428-297-3, 63 s.

 

 

---