Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV odmlce láska
Autor
Movsar
Kaple na Radhošti
Při listování knihou, padl jsem na pohlednici: zasněžená kaple na Radhošti. Kristova síň v horách, kde lidé dlouho žili strachem z pohanských bůžků. A zbyly tam po tom strachu sochy, jména, příběhy. Ne každý jim může rozumět, na rozdíl od křesťanství nejsou univerzální. Kaple utopená v závějích sněhu přesto jako by rozuměla tiše rezignovala: není žádná věčnost, i slovo věčnost jednou zanikne, natož člověk.
Noční hlasatelka
Hlasatelka nočních zpráv. Je sobota, kamarádky ji lákaly na koktejl. V klubu hraje oblíbený dýdžej. Ona nemůže. Jen se v rychlosti trochu nají, vezme na sebe formální šaty, kalhotky si může dovolit neformální, a televizním taxíkem se nechá odvézt na Kavčí hory.V maskérně jí propůjčí look filmových hvězd, mascara. A pak už to začne. Masakr v Kábulu, noví ministři a staré Smetkovy dluhy. Říká si: kdo v tuhle dobu může sledovat, co tady říkám? A skončí to, tak jako vyschne krev v afghánské poušti a Smetkovi věřitelé definitivně ztratí naději. Rozloučí se, z ňadra sejme mikrofon a zavolá kamarádkám.
Už těžknou mraky
Mraky na obloze už těžknou. Neptaly se, jestli nám to je po vůli, prostě se rozhodly otěhotnět zimou. A k ránu, ještě za tmy přivádějí na svět bílý poprašek. Leží na zemi a všude jako koťata, bez okolopřítomné pýchy, a čeká, jaká jména mu dáme. A snad ještě děti mu nějaká dají, a ze samé radosti si ho budou strkat do úst, vydaná jeho tiché kráse. Dospělí jen lhostejně řeknou: Už je tu zase.
V odmlce láska
Jsme v Gruzii, procházíme rajskými stráněmi a jíme granátová jablka. Ty máš v pohledu smysl pro závrať, jsi dobrou dcerou Evy. A pak to přijde – dlouhá odmlka. Právě za takových se rodí láska. Přesněji: jeden ze zakládajících příběhů lidstva je ten o prvních lidech, milencích. V jakou chvíli se ale z prvních lidí stávají milenci? Tehdy, když se – vyhnáni z ráje - ocitnou v propasti světa. A protože mytopoetické myšlení a jeho příběhy předpokládají s počátky i konce, můžeme onu etapu prvních lidí považovat za velkou, dosud trvající odmlku. Odmlku, v níž se rodí láska. Už jsme celí červení.
9 názorů
Jestli myslíš stejnou hlasatelku, jako já, měla nový účes, takový nosily hvězdy šedesátých let...v tom baru v něm jistě září:-) Mraky těhotné sněhobílými koťaty se mi zamlouvají tak, že bych jim hned vymýšlela jména. Krásné, všechno:-)
blacksabbath
13. 11. 2016Už těžknou mraky....taky.....i ty ostatní.............*/***
tady na písmáku nás bude víc, ale ruku na srdce, někdy člověk zareaguje tak nějak unaveně. jak se zpívá u horáčka: výkonnost klesá, únava roste
aleš-novák
13. 11. 2016to lhostejné "už je tu zase" mě zatím míjí. Nebo jsem jen dětinský?