Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVindal. Událost roku?
Autor
Movsar
Reflex se už dávno stal bulvárem, počátek jeho sestupu k bahnu české mediální scény možno datovat odchodem šéfredaktora Bílka. Nicméně protože se časopis stále vymezuje jako „kulturní“, předveďme jej k malému večernímu cvičení z dekonstrukce.
„Bože/ty hajzle/proč jsi do mě vložil tenhle chorobnej mozek/a nedal mi odvahu ke kriminální činnosti?!“ Tímto veršem kolegy písmáka vindala drámo začíná oslavný článek, jehož vrcholem je vyhlášení křtu autorovy sbírky za událost roku. Možná je Reflex v tom soudu příliš skromný, možná jde přímo o událost celého 21. století, neboť žádná minulá a ani příští už nemůže být významnější. Ale nyní vážně. Pokusme se jen v krátkosti, totiž na jediném verši, odkrýt fenomén novobeatnické poezie podání jednoho jejího představitele.
Citovaný verš a konečně i pompézní pozvánka ke křtu je doporovozena fotografiemi autora. Rozhněvaný mladý muž v poloze a výrazu dívek z kalendářů. Revoluci patrně nelze vést bez obrázků. Tak tedy první odkrytí: skutečná revoluce se v této době může uskutečnit jedině bez obrázků. Žijeme v době proliferace obrazu, totální převahy obrazu nad textem, a tím taky nad smyslem. Establishment, ať už politický nebo kapitálový, je krytý obrazy. Výrazem největšího konzervativismu a kolaborace se systémem je řeč skrze obraz/fotografii. Autor tedy není rozhněvaným mladým básníkem, přestože se do takové pozice stylizuje, je daleko spíše reklamní panákem této doby. Tolik k prvnímu rozporu v „projektu vindal“.
Autor si odporuje nejen skrze svou PR, ale – a to zejména – skrze svou poezii samotnou. Tak tedy rozhněvaný verš ještě jednou: „Bože/ty hajzle/proč jsi do mě vložil tenhle chorobnej mozek/a nedal mi odvahu ke kriminální činnosti?!“ Jistě, pokud by autor byl skutečně rozhněván, pak by zapaloval auta na magistrále a na poezii myslel až v druhé řadě. Ale přijměme fakt, ostatně na literárním serveru, že boj perem je užitečnou formou protestu. Jenže – protestu? Ten verš je nutno číst obráceně proti autorově intenci: právě proto, že autor nenáchází odvahu k protestu, přisuzuje si „chorobný mozek“, a ne naopak. Ona „chorobnost“ má patrně vazbu na představu romantiků o spojení geniality a duševní nemoci. Ať žije lichotivá autodiagnostika! Na odkaz k bohu jako trapně emblematický kýč čtenáře snad není ani třeba upozorňovat.
Tak tedy událost roku ve zkratce.
23 názorů
ten obrat od autora ke čtenáři mě zaujal: ano, třeba si čtenáři udělali svého vindala.
blešatá zpěvačka
25. 11. 2016Myslím si, že u vindalovy tvorby hrozně záleží na vnějším projevu. Jako karikatura beatniků a ozvěna Bukowského potřebuje reklamní, zanícený, dechberoucí přednes. A spolu s ním takového čtenáře-posluchače, který se chce nechat strhnout, chce slyšet ó velké výstřiky poezie, ó velká nehynoucí klišé. Jakmile by ty verše zazněly nenápadným hlasem, hned se to celé rozsype. (Pokud to není rozsypané už od začátku, celé to unavující prahnutí po autenticitě) Ani jeho stylizaci a vzdor (nijak objevné) nevidím jako prostředek, jak sebe a báseň někam posunout, ale jako cíl. Něco asi život předhazovaný na odiv, pomocí převařených stylů a klišé. No. Na událost čehokoli to teda nevidím. Ale každý svého boha strůjce.
ráda bych si něco od Vindala přečetla, abych pochopila diskusi, ale nenašla jsem ho mezi autory pod tímto označením, tak dej vědět
Nevím, zda byl kdy Reflex kulturním časopisem. Ve svých počátcích uveřejnil článek, ve kterém navazoval na obecně rozšířenou nepravdu. Edison je podle tohoto článku vynálezcem žárovky. Můj pokus upozornit autora článku a tehdejšího šéfredaktora na to, že Edison není vynálezcem žárovky a že tato skutečnost byla dávno potvrzena výsledkem sporu o patent (v době, kdy trh v USA začínal být nasycený), se setkal s naprostým nezájmem. Reakcí bylo jen povýšené ticho. Od té doby jsem Reflex nečetl. Možná to byl kulturní časopúis. Ale já o tom pochybuji. Z hovna bič přece neupleteš. K tvé úvaze se proto nemohu vyjádřit.
Zdendo, mě stačí jedna věta k věci, když čtu, co jste vyplodili za skvělé komentáře, jsou další úplně zbytečný
ano, je to obvyklý argument z rejstříku podlých triků: nikdy nemůže být zcela vyloučen. ale c obychom měli závidět? publicitu? tu má i ornela koktová. zisk? přál bych mu to, má myslím rád kočičky a nasytil by třeba hladové krky, ale obávám se, že dnes se tady uživí psaním možná tak viewegh. a závidět psaní, to ne. možná vzhlížet. ke skácelovi, holanovi méně, ale ano, ale k veršům viz citát?
snad básník má žít své rozpory. ano, osttaně to je ta romantická rozervanost. ale pokud na svých rozporech má postyvenu svou básnickou kampaňm, pak jiný básník by zas měl přijít a na ty rozpory ukázat.
aleš-novák
23. 11. 2016křest je zítra, tak předpokládám, že nějaké ohlasy po akci dolehnou i sem.
usuzovat z bulvární prezentace v Reflexu něco o autorových rozporech? Reflex si kvůli tomu kupovat nebudu, abych se dověděl, co se tam opravdu psalo, a z tvého "cvičení na dobrou noc" se toho taky moc zjistit nedá...Tak nevím.
A nemá nakonec básník být rozporný?
proč mimozní? neměl jsem ambici dělat nějakou ůopravdovou" recenzi. je to malé večerní cvičení, na dobrou noc. ono i jednoho verše lze soudit, je to ostatně běžná praxe. a já chtěl upozornit na básníkovy rozpory. nebo jsem se zmýlil?
vzhledem k tomu, jak se tady nekriticky aplaudovalo k té akci křest, bych předokládal, že dojde k nějaké obraně, že jej budou bránit jak medvědice mladé. ale ono nic.
aleš-novák
23. 11. 2016recenze článku z bulvárního Reflexu? Takové plátky přeci jsou na barvitých obrázcích založeny...
co třeba si tu knihu pořídit (nebo aspoň půjčit...) a udělat recenzi skutečnou? Volání po diskusi nad takto nastoleným tématem je poněkud mimózní...
patrně jsou všichni ve víru kompozice a nezbývá energie.. anebo se o jistých věcech nediskutuje?