s jemnocitem

díváš se na ruce
přemýšlíš  zda uneseš poslední cigaretu
pohladíš psa
do čar schováváš své chutě 
štípnout nebo sevřít
a den se chýlí do zkrabatělých záhybů tvé kůže…

smysl všeho protáhl kosti stromkem v předsíni
zabořil nos do rohlíčků
a zazněl blaze…

jako bychom zapomněli na včerejšek
s trochou nostalgie 
hýříme jemnoslovy

 
mladí jeleni shodili paroží
pak vkleče s holou hlavou vytroubili do světa
jak jsou krásní…
když přichází zima 
nesou hrdost k rozdrobení 
a nám se míchá smutno se svařákem
 

pojmenuj mě svými slovy  
vychyluj z cesty                   (kdy jindy se to více hodí?)
pak půjdu s nimi
a když se mi poštěstí
narazím nejdřív na anděla                                  
až po něm na lidi

díváš se na ruce a já si přeju…                 štípni