Šuplíky a skříň

Jaaaj paráda! Přečtu víckrát. Te holce rozumím.

Adriano?... Na co se to tady vymlouváš??... #tvujtata

spytal sa ci si to myslim --- ja napisal ze nie.  a predtym som napisal ze si netvrdim ze je to autorepia. ze to co sa tak mohlo javit v mojich komentoch ako stotoznovanie s autorom /"tvoj zivot" "zazitok, trauma" /bolo  pre mna cisto len o forme.

jo. je to zrudnost voci whisperovi:))

upřesním, nesouhlasím, jakým způsobem jsi reagoval na whispera, proto to bojkotování... tímto končím

ja som nikde nepisal ze tvoj nazor neprijmam. len som si dovolil korigovat veci z tvojho komentaru ktore boli bud zavadzajuce pripadne upresnit zle pochopene. aj o tom je dialog. vsakze?

Já myslela, že jsme si to už ujasnili. Ty jsi mi napsal svůj názor na daný text a já ho jako takový přijala a respektuji… 

Zatímco ty názory druhých tak skvěle bojkotuješ. Tady nejde o dialog, ale tvůj monolog.

whis: nikde som nehovoril o autoterapii ci dokonca vyleve. to tvoj zivot a definovanie zazitku a traumy je pouzity skor ako demonstracia isteho pre mna otravneho/otrepaneho formalneho postupu. ci to autor zazil alebo nezazil mi je ukradnute.

praveze si to nemyslim.:-)

Aššurballit (8:56:39): přemýšlím o tom, že v poezii hledáš jiné dominanty, což je zcela správně, ovšem tento text má daleko k autoterapeutickému výlevu, který by přehlížel, jak je věc udělaná (a který by měl místo jinde, nic proti zpovědím). přestože ti téma ani styl nesedí, je v něm dost básnického materiálu, který nelze vyhodit do koše a redukovat jej na "nudný efekt pro ždímání emocí". to je zbytečně přemrštěný, ba nepravdivý pohled. – je to mu právě naopak: literatura zde vykupuje téma z nebezpečí laciné podbízivosti a posouvá těžiště víc ke středu, mezi tzv. formu a tzv. obsah, nemyslíš? :)

ja som samozrejme skor nasluchac. vid. moje kratke uderne a zhrnujuce komenty. :-)

ale k meritu:

to ze som to vycital z tvojich komentarov je len tvoja domienka ktoru  povazujes z nejakeho dovodu za fakt. ---ta basen nie je tak zlozita na to aby ju clovek nepochopil ---- vid. libiva kuze. cestinar pri spomienke ktorej tiskne nohy k sebe.

moralizovanie mi leze na nervy ale tu som pisal o postupe ked si zeberes nejaky zazitok z detstva a dodas tomu dodnes akoze to bolo fakt nieco silne co navzdy ovplyvnilo tvoj zivot. typu a potom som zaslapol lienku. dodnes ked ju vidim pocujem krupnutie jej telicka. --- je to uz pre mna predvidatelne jak konec porna. --- proste zastav sa teraz urobim nieco fakt velke. dojmem ta alebo ta ovanie zavan melacholie!

nikto o bubline nehovori ani ze sa take veci nedeju ani ze by sa o nich nemalo pisat. dokonca ani ja nie. avsak velke temy a silne temy pre mna automaticky neznamenaju ze ich zezerm aj s navijakom. vsakze

nikdy som netvrdil ze zivot je mydlova

Aššurballit:

Nečti to prosím ve zlém, je mi často vyčítáno, že jsem cynik a neumím dost dobře komunikovat s druhými ;)

Abychom si to ujasnili, v mém textu není ani kapka moralizování a za tím si stojím. Můj text je totiž o „okamžicích“.

To mé moralizovaní si vyčetl z komentáře, nechala jsem se příliš unést, a dosadil sis ho do textu sám. Vidíš, nepopírám to a stojím si za tím. Asi bych to formulovala takto: moralizovat by měl ten, který ví, o čem moralizuje, ten, který neví, by neměl. Takže se každý úspěšně držíme toho svého.

Píšeš, že ti leze krkem moralizování v poezii, fajn, asi to bude tím, že jsme každý z jiného těsta. (tohle také považuji za multi kulti,).

To, že ti přijde, že ždímám z lidí emoce nebo texty, o kterých se ty zmiňuješ (je mi jasné, že se ten komentář nevztahuje jenom na mě), bude asi tvůj problém, protože to tak vnímat chceš. Tvůj postoj, neupírám ti ho.

Možná nejde o to vyždímat co nejvíce slz, ale upozornit, že život není jenom mýdlová bublina, do které se tak úspěšně ukrýváme. Ty problémy tady zkrátka jsou.

V zásadě lidé se dělí na dvě skupiny, na vypravěče a naslouchače.

Vypravěči toho spoustu namluví, mluví, mluví, mluví, všemu rozumí, hotové chodící encyklopedie. A když se jich na něco zeptáš, zjistíš, že to co říkají, jenom někde zaslechli, vyčetli a ale neprožili. Ale není špatné si s takovým člověkem promluvit, rozšiřuje to obzory. 

Naslouchači, toho moc nenamluví, prochází se ulicemi, jezdí tramvajemi a slyší zvuky kolem sebe a v sobě. Žijí. S těmi si mám co říct.

Možná právě proto se naše vnímání poezie míjí.

dark matters:

To je právě ten problém, když to čteš z monitoru, můžeš si to vyložit úplně špatně, mluvím o sobě. On takový dialog z očí do očí má přece jenom něco do sebe. ;) Moje chyba. 

* ....urcuju cely zivot a pripominaju sa...

"Když to shrnu: pro někoho klišé, pro druhého celoživotní trauma."

pre mna skor vyjav z filmu zdenka sveraka. posunuty trochu do moralistickej roviny. --- mne osobne tie traumy/zazitky z detstva ktore urcuju pripominaju so zazracnou formulkou dodnes v poezii lezu uz pekne krkom. pride mi to uz len ako nudny efekt pre zdimanie emocii.

v tejto odozve som sa práve snažila nebyť ironická, a len opísať, ako to vidím. je pravda, že s obťažovaním som sa nestretla, ale verím, že väčšina čitateľov nie. každopádne - keby som si chcela z tohto textu robiť srandu, tak by moja odozva (recenzia to nie je) vyzerala úplne inak. išlo mi ozaj len o dialóg a bola som zvedavá, čo je za tým, za básňou. 

whispermoonlite: musela jsem si představit, jak bych to provedla a jiná možnost by tu nebyla... brrr

Dark Matters:

Chvílemi mám pocit, že se v některých částech tvého komentáře objevuje jistá dávka ironie, přijde mi zbytečná, ale i to k dialogu patří.

Neber to tak, že tě chci poučovat, jenom objasnit a budu asi až příliš otevřená.

Především, musím uznat, že s tím češtinářem máš pravdu, první druhý stupeň, měl to být vývoj, ale tohle se úplně nepovedlo, takže si tam dosaď tělocvikáře.

Pokud těch ulic je málo a o takové ulici nevíš, neznamená, že neexistuje, patrně jsi neprocházela takovou ulicí, s lidmi odlišného původu a vůbec školou, která se u nás nazývá Zvláštní (určená pro méně inteligentní děti), hovorově Placatá. Netuším, jak se to řekne slovensky. Patrně z toho důvodu došlo k nedorozumění. A z toho bys mohla také vycházet.

„samozrejme, je to naša hrdinka a preto má výnimočné super ústa, ktoré sa len tak nevidia.  je tak krásna, a vadí jej, že je len objekt. trochu klišé.“

Proč ta uštěpačná ironie? Omlouvám se, ale tohle může napsat jedině člověk, který nemá sebemenší zkušenost se sexuálním obtěžováním, možná by neuškodilo se jenom trochu vcítit, na těch rtech houby záleží, a taky není důležité, ve které třídě se učí vyjmenovaná slova, ale třeba o to, že učitel zneužil jejího i svého postavení. Třeba jsou krásná, už jenom proto, že jsou tak zranitelná. Zase se jedná o tu placatou školu. Když to shrnu: pro někoho klišé, pro druhého celoživotní trauma.

Takže nám z toho vychází zase klišé, a jak jsem vypozorovala, zastáváš názor, že klišé do literatury nepatří, v tom se naše názory na literaturu míjejí.

je to záhadne prerozprávaný príbeh, zámerne rozmazaný aby pôsobil atrktívnejšie - filozofickejšie. 

Je zajímavé, jak moc tomu textu rozumíš, teda mému záměru, jakým předkládám text čtenáři a na druhé straně poukazuješ na části textu, které „nechápeš“.  To, že se ti můj text nelíbí, je v pořádku, každá máme jiný pohled na „poezii“ a já to respektuji, i když já se za básnířku nepovažuji a v tom bude asi zakopaný pes. Nerespektuji žádná pravidla.

Spíš by mě zajímalo, proč by mé texty nemohly vyznívat filozoficky, protože se to dneska nenosí?

V každém případě díky za čtení a připomínky, vedlo to k zamyšlení. 

médea: zneužití ženou brutálnější z psychického hlediska – to si musím zapamatovat. ale jak ženě tahle možnost naskočí téměř automaticky. :))

dark matters: reportáži o tvém čtení rozumím tak, že jsi toho nabrala docela dost, významy, ke kterým docházíš, vnímám vcelku podobně.

pro mě leží protiváha první a třetí strofy v tom, jakými způsoby mučí učitelka vs. učitel – odtud kontrast nohou "při sobě/od sebe" –, přestože povahou jde o tutéž stranu příběhu, zatímco druhá strofa je protikladem k nim oběma, kdy se "druhá strana příběhu" na chvíli osvobodí. o rozdílu ženského a mužského mučení už jsem psal, i to padá na váhu. ale zároveň bych toto rozlišení nebral nijak křečovitě "nadoraz". medea si zde pohrála s několika motivy a vyšly jí z toho zajímavé variace.

báseň je podstatně vystavěna na kontrastech či antitezích, to je vidět. možná je to průhledné, ale díky způsobu zpracování mi to nevadí. motiv ypsilon hraje roli ve všech strofách, rty jsou synekdocha, jak tušíš, a docela na místě, spojují erotiku a jazyk (konkrétně, abstraktně).

obraz ulice a multikulti šuplíků mi přijde vhod jako kontrast k doživotním sterilizovaným poučkám, k zúženému světu vyučování. podobně placatý svět, když se pohled vrací z ulice zpátky do třídy.

v kolika letech se učí vyjmenovaná slova, bych nebral doslovně, lze to přijmout jako zástupný symbol, který drží pohromadě další motivy (gramatiku, jazyk, ikoničnost "y", rty, končetiny). dívka je zkrátka erotický objekt, a je asi už "jedno", zda v osmi, devíti, nebo dvanácti. pořád je to zneužívání – tu fyzické, tu psychické. samozřejmě, trauma je "výstupem". a nakonec, i to trauma může být záměrně vylíčeno v extrémní poloze, zvolené obrazy lze brát jako nadsázku, aby téma vyniklo, přičemž v reálném světě si najde korélát i v méně agresivních a zničujících podobách zneužívání dětí školním systémem, například. 

možná máš na mysli, že ten příběh není zvlášť objevný, že to jsou dříve probraná témata. v tomto ohledu asi fakt nejde o překvapení, ale na mě dost působí právě to zpracování, jak se osobitým obrazem a výrazem zhmotnilo standardní téma. to se počítá.

všiml jsem si víckrát, že když čtu z monitoru, protože jinde jsem texty médeji neviděl, chvíli mi trvá, než se do takto strukturovaných vztahů odhodlám ponořit, ale potom se zálibou vidím, jak jedno hraje s druhým a vesměs všechno je namístě. nevtáhne mne to úplně automaticky, ale to bych mohl říct také o jiných náročných autorech/autorkách zde.

jediné, co si neumím zařadit, je klíček na krku učitelky, a co s ním dělá. asi mi chybí kontextová znalost nebo víc důvtipu, ale přeskakuju to a napojím se o verš dál.

napíšem, ako som to čítala ja. na začiatku ne-premiantka. učiteľka ju núti škripcom gramatiky držať nohy pri sebe - na mňa trochu naturálny obrat  (je to češtinářka, kým na konci je češtinář). čo to znamená? mne metafory veľmi nejdú a prvé čo mi napadne je, že sa musí učiť a nemôže čas tráviť zaujímavejšími vecami. opis toho, ako cudzo sa cíti hrdinka v triede.

potom voľnosť keď vybehne zo školy. veľmi mi nesedí tá ulica ako multikultúrna skriňa - aj preto, lebo väčšina ulís v mestách nie je bohvieako multi kulti. a hlavne preto, lebo mi tam to adjektívum proste nesedí. ale je jasné, že hrdinka je zvedavá, aktívna, činorodá, životaschopná.

 niektorí si myslia, že je svet placatý - čítam to v tom zmysle, že naša hrdinka má nejaké skúsenosti, ktoré mnohým iným chýbajú a preto vie o svete viac, viac prežila. napr.

potom zase škola: rty. volá sa to pars pro toto, že. proste do školy chodia "rty". mne osobne sa to nepáči, ale to je môj vkus - samozrejme. totiž, nechápem účel redukcie hlavnej hrdinky na "rty" v tomto bode. samozrejme, je to naša hrdinka a preto má výnimočné super ústa, ktoré sa len tak nevidia.  je tak krásna, a vadí jej, že je len objekt. trochu klišé. 

mierne erotická scéna kde ju poučuje učiteľ. mimochodom, v ktorej triede sa učia vybrané slová? resp. koľkoročné deti sa učia vybrané slová? 10? 11? 9? to len na okraj, koľko má naše dievča vlastne rokov. učiteľ - češtinář sa na ňu zjavne ako na dieťa nedíva /spomínam si na scénu umývania z filmu skřivánci na niti/ takže - učiteľ pôsobí celkom perverzne, navyše, hrdinka i z toho odnesie zvyk držať nohy pri sebe, čo proste vypovedá o traume sexuálneho rázu. 

pre mňa je otázka - čo to znamená, že na začiatku je učiteľka, ktorá ju učí nohy držať pri sebe kým učiteľ na konci jej nohy skôr rozťahuje? sorry, toto pôsobí vo vzťahu k básni možno až príliš jednoznačne, ale presne o tomto uvažujem - a možno je to moja chyba, že z básne si toho neodnášam viac. ale jednoducho motív držania nôh pri sebe či naopak mi naznačil nejaký skrytý dej a teraz už pre mňa text nehrá úlohu metafory ale skôr je to záhadne prerozprávaný príbeh, zámerne rozmazaný aby pôsobil atrktívnejšie - filozofickejšie. 

takže ako čitateľ toho viac na riešenie jednoducho nemám a motív, ktorý som načrtla, ma skôr hnevá tým zamlčovanám než aby mi dával nejaký priestor pre fantáziu a vlastný výklad. nič v zlom, len tu vidím príležitosť pre diskusiu.

všem díky za čtení a za...

whispermoonlite:

Tak tohle vše se ti odehrávalo v hlavě po přečtení tohoto textu? Zajímavé. Od autorky přes oběť až k lesbičce…

Muž jako svádivý učitel, to už samo o sobě v lavicích smyslově dráždí a myslím, že to je ten podstatný rozdíl, vyvolává to úplně jiný zájem vůči oné dívce.

No, pokud by se jednalo o učitelku, ( ty mi ale podsouváš představy!) tak mám ten dojem, že by to té dívce ani žákům v lavici nedošlo, možná až za zavřenými dveřmi, záleželo by na autorce, mohla by to být i velmi šťavnatá scéna ;)

To zneužití ženou… když se nad tím zamyslím, ta představa (a patrně se jedná jenom o mou představu) mi přijde mnohem brutálnější co se rafinovanosti týká, spíše z toho psychického hlediska, a text by se dostal do naprosto odlišných kolejí. Takže sis vlastně odpověděl sám.

Děkuji za čtení a za...

rafinované a svůdné. první strofa proti poslední. mimochodem, napadá mě genderově nekorektně, jinak to však v tomto případě nejde, že báseň by změnila význam, kdyby se ukázalo, že ji psal muž. třetí strofa psaná ženou je zbavena podezření na perverzní podbízivost či exploataci. od autorky se bude mnohem spíš očekávat pohled z pozice oběti. pokud ovšem neopustíme heterosexuální diskurz. a teď je otázka, kam by se posunuly možnosti textu, kdyby se toto vymezení odstranilo. cítím, že se s tímto diskurzem musí předem počítat, protože, to mi nikdo nevymluví, učitelka může děvčátko sice zneužít (psychicky, fyzicky), ba dokonce uměle oplodnit, ne však způsoby, které má "k dispozici" učitel. srovnávat napáchané škody může být cynické, ale já tam rozdíl pořád vidím. navíc, klíčový motiv "y" je v případě agresorky-biologické ženy bezvýznamný, protože tváří tvář pipetě nohy nehrají význam. (nechť mne nějaká genderová feministka opraví, prosím).

vycítěná poloha vypravěče, na jedné straně traumatizovaný příběh, na druhé citový nadhled až nenucenost (např. figura "je vám jasné"), vtip (ztuhlé uši), umíněná repetice (svět je placatý, placatý…) aniž by to ovšem ubralo na empatii – spíš naopak, lze tak bleskově vklouznout do prožitkového světa oběti – která vyprávěním prosakuje.

něco tíhne k abstrahující sterilnosti, což ovšem patří k tvému jazyku, např: 

"Soustava otázek a odpovědí s doživotním datem spotřeby / si na svůj účet připisovala další úspěch"

​nebo: "protahovala si svaly od úniku / k prožitku"

​význam to má a nevím ani, zda by bylo možné či nutné vyjádřit to šťavnatěji. jen mě to tak napadá vedle jiných figur.

"už jednou nohou balancovala ve vzduchu" – virtuozní, ypsilon postavené na hlavu.*

opět dost dobré.../*

Minulo..., resp. asi to chce (a třeba taky může - de gustibus...) hodně říci, ale nemám ten správnej přijímač ;-) 

Hmm, to je něco...opět:-)