Tenisový loket

Dnes jsem byl na operaci tenisového lokte pravé paže. To se stává.

Příjemná sestřička, příjemný ortopéd.

Když jsem se uvelebil na operačním lůžku, vystříkala mi sestřička na paži bezmála celou plechovku desinfekčního spreje a doktor mě začal seznamovat s průběhem operace: "Provedeme pouze lokální umrtvení, takže se může stát, že ucítíte bolest. V tom případě to oznamte a přidáme injekci. Bude to nepříjemné. Možná velmi nepříjemné. Kdybyste se chtěl na něco zeptat, můžete, jenom mi nefušujte do řemesla, minule tu byl jeden co mi pořád radil, tak jsem si nechal poradit a hned s tím skončil. Můžeme začít."

Doktor provedl jakousi jehlou lehce obloučkovitý řez nad radiálním epicondylem vpravo a počal s lokálním umrtvováním. Když se tak stalo, začal rozříznutím kůže a sešitím okrajů. To se opakovalo. Zatím to jen tak zašimralo a nedalo se říct,  že by to bylo nepříjemné. Doktor odhrnul kůži a odhalil bělostný kloub. Sestřička kůži uchopila do svorek.

"Začneme s nejhorší částí," řekl doktor. "Připravte se na bolest."

Uchopil kladívko a dláto a začal odsekávat největší nárůstek od kosti. Když se mu to podařilo, ukázal mi ho vítězoslavně jako skalp. Zabrousil rašplí a znovu. Źádná bolest. Přitom mi vyprávěl, jak v osmnáctém století prováděli amputace nohou: "Trvalo jim to půldruhé minuty. Totéž dnes trvá půldruhé hodiny." Všichni jsme se smáli.

"Nejhorší je za námi," řekl. "Můžeme začít s šitím." Nejdřív provedl šití vnitřní tkáně. Já pozoroval šikovné ruce sestry jak přidržovala odchlíplou kůži.  Najednou stisk svorek povoloval.

"Sestro, je vám něco?" sestra nereagovala, ale její paže se začala rovnat a sjíždět za má záda  Svorku držela i s kůží a ta se napnula.

"Moment prosím."

Doktor zachytil sestru v momentě, kdy se začala sunout k zemi. Položil ji opatrně na zem a pokračoval s ůsměvem v šití.

Když ho dokončil, sestra vstala.

"Promińte, to se mi ještě nikdy nestalo."

"To nic," odpověděl jsem a měl jsem pravdu. Vůbec mi to nevadilo. Nic nebolelo.

Přiložila k lokti dlahu a pevně ovinula sádrovým obvazem. 

Mohlo začít sepisování lékařského protokolu. Doktora neopustila dobrá nálada: "Až si vyléčíte pravý, příj´dte s levým."

Vesele jsme se rozloučili. A já se rozhod, žě až přijdu domů, pustím si ještě jeden koncert. Živě a vůbec nic se nestane, když nějaký nástroj nebude ladit. S úsměvem jde všechno líp.