Příběh plný zvratů

Asi by nikoho z vás nezajímalo vyprávění, jak jsem přišel pozdě do školy nebo jak jsme slavili babiččiny stopáté narozeniny. Jste nároční čtenáři, a tak k vám musím přistupovat. Takový úkol je pro mě ctí a zároveň nebetyčnou radostí, neboť i já jsem náročný spisovatel; jako vy. A tak jsem si ani nemusel příliš lámat hlavu, čím vás potěším, zaujmu a strhnu k oné vážné četbě. V podstatě to bylo dílo okamžiku, nemuselo se to pracně rodit, jako se rodí telátka a vznikají vůbec krásné věci. Ne, bylo to mezi námi hned, zažehlo to jako plamen voskovice. Nu a teď jsem s tím tady mezi vámi, stojím tu jako nahý v trní a chvěji se jako ten plamen, jak mé vyprávění přijmete. Na zdi se třepotá stín, to je ono téma mého vyprávění a já prohořívám nedočkáním. Rád bych skutečně sledoval vaše pohledy, když se až k vašim uším dostane první slovo příběhu, byla by to neobyčejně vzácná příležitost, sledovat vás jako první lidi na Zemi oslovené prvním slovem, neboť ono bylo na počátku. Ne, nemohu si činit až tak výjimečné nároky, ten příběh je docela prostý, pro skývu chleba a hrdlo lahve na vodu, ano, tak prostý je. A se stejnou prostotou bych vám jej vyprávěl, od samého začátku až do konce. Sleduji vás, usazené do křesel či jen tak se zkříženýma nohama na zemi, někteří z vás pijí čaj, jiní chutnají bezinkovou limonádu, kterou mezi vás z bandasky rozlévá babička, a jsem rád. Jsem až mírně nervózní, vždyť ten příběh je plný zvratů a nečekaných událostí. Ale to předbíhám…