Ta rána!

Zase je ráno. Tedy spíše poledne. Hodně pozdní. Otvírám oči. Fuj! Rychle je zavřít. Kde to jsem? Doma? Nebo někde jinde? Kde jsem to vůbec včera byl? Druhý pokus. Už je to lepší.  Ten lustr je vážně v mém pokoji. Takže jsem domů trefil. Se zvednem, ne? Joj! Vypněte ten kolotoč! Zase ležím. Už ho asi vypnuli, netočí se. Počkáme chviličku, tak, a zase vstát. V hlavě mi hučí jak v tunelu. Mžitky před očima. Kde je kuchyň? Aha, vlevo. Vodu na kafe a ... Zamotala se mi hlava. A zvedá se mi žaludek. Asi bych se měl připravit na nejhorší. Uklidnilo se to. Tak tu vodu. Teda, proč se mi tak třesou ruce? Takhle tu konvici nenaplním. Uf! Konečně. Šup s ní na vařič. Stát a ani se nehnout, nebo to špatně skončí! Voda se vaří. Teď opatrně, nepolejt se. POZOR! To bylo o chlup. Na dlažbě je loužička. No, ohejbat se nebudu. To počká. Káva je zalitá, krásně voní. Už je to tu zas. Žaludek zlobí.  Rychle! ......... Uf! To bylo jen tak tak! Tohle se mi ještě nestalo. A nestane. Dnes končím s pitím! Definitivně.

Teda pokud to vydržím, pivo je přece tak dobré pití...