Změna k lepšímu - fejeton

   Rubikon byl překročen poté, co mi ani na šestý pokus nezvedli telefon. Ještě týž den jsem bez objednání (tamní těžký hřích) sebejistě napochodoval do čekárny, hlučně zabušil na dveře, a než mi stačila překvapená sestra vynadat, mizel jsem v dáli se zdravotní kartou v ruce. Stal se ze mě pacient na volné noze.

   Co si ale počít s náhle nabytou svobodou? V mém věku už přece nemohu dlouhodobě fungovat bez lékařského dohledu! Kdo mě zanese do kartotéčních záznamů? Komu se budu svěřovat s těmi desítkami prohřešků a přešlapů vůči životosprávě i morálce? Jako absolvent gymnázia bych se měl poohlédnout po spolužácích a domluvit vše potřebné, jenže ouha! Z našeho plebejsky laděného kolektivu vzešlo pár učitelů, několik inženýrů a jeden poslanec. Lékař žádný.

   Vzpomněl jsem na známého střevního odborníka, kamaráda MUDr. Ondřeje a nechal si od něj poradit.  Na pracovišti se mě mezitím pan ředitel hlasem kapajícího medu otázal, stihnu-li donést pravidelné zdravotní vyšetření do konce roku. Odvětil jsem, že ano, a neměl ponětí, jestli lžu. Pryč s otálením, nastal čas změn! Vyrazil jsem do ordinace doktorky B. O. Na internetu jsem si přečetl pacientské pochvaly o empatii a píli. Výborně, přesně takové lidi ve svém osobním týmu potřebuji! 

   Sestřin nesouhlas s mou registrací zvrátila sama paní doktorka konejšivými slovy: „To je pan Kučera, toho vzít musíme!“ Inu, výhoda maloměsta. Pak následovala série profesionálně cílených otázek a nejistých koktavých odpovědí. Po závěrečném náběru krve jsem ordinaci opouštěl dobře naladěn, což je u morousovitého samce věc téměř nevídaná.

   Za týden jsem měl dorazit pro krevní výsledky a na podrobnější prohlídku, ale co to? Ještě na chodníku před vstupem do čekárny mě řádně vyděsila skupina postávajících žen. Že by se ordinace praktického lékaře změnila v pracoviště gynekologické? Uf, žádná změna, a protože vše šlo jako po másle, stál jsem zanedlouho opět před sympatickou paní doktorkou. Důvodů k radosti bylo poskrovnu. Krevní obraz vyšel pod obraz. Příliš cholesterolu, málo nebo hodně lipidů, něco se sodíkem… Paní doktorka nekárala, jen starostlivým hlasem zmínila nevhodnost životního stylu víno – ženy – zpěv. Podotkl jsem cosi o rozbředlých loňských snězích a předestřel trojčlenku současnou, aktualizovanou; víno - nikotin – uzenina. Po této poznámce nastal v ordinaci mírný rozruch a já raději odhopkal k mírám a vahám. Trojciferné numero mnou značně otřáslo, což ukázalo i následné EKG. Milosrdná doktorka si kvůli oblečení a klíčům poznamenala cifru o dvě kila lehčí a tím si nadobro získala mé srdce.

   Zkušený muž by u ženy neměl dát na první dojem, ale já myslím, že jsem nechybil. Že jsem si polepšil. Zkusím se polepšit i já. Aspoň trochu. Aspoň se sodíkem.