Společnost zlatých vrb

Cestou z Brna.

Společnost zlatých vrb

Náš vlak míjí společnost zlatých vrb. Skloněny nad strouhou trpělivě naslouchají zvířatům, pomáhají tišit žal i chvíli dlouhou. A až se večer rozsvítí měsíc, i ony se rozpovídají.

Vědění je vášeň

Čte a poctivě si dělá výpisky. S nohou přes nohu, v krátké sukni a semišových kozačkách nad kolena. Asi studentka, co odjíždí do Prahy vprostřed týdne, zdržena něčím nečekaným. V odpoledním světle celá se dává literatuře. Muž na protější sedačce ji pozoruje jako geometr počítající úhel, který svírá její tělo s paprsky slunce. Usměje se, ta úloha byla snadná, a ukládá si druhou: určit úhel, který svírají její polonahá stehna. Vědění je totiž vášeň. 

Něco ke kalamáři

Slunce pomalu zapadá nad Ústím nad Orlicí. Místní už spěchají domů, ještě v masně koupit dvacet deka šunky a vedle v koloniálu pečivo a něco na žízeň. A taky brambůrky, večer jde na jedničce nový seriál. Tady se kdysi začaly psát velká obrozenecká historie. V měšťanských domech, po večerech pod petrolejovými lampami. A možná ti muži s přísnými rysy jednou rukou namáčeli pero v kalamáři a druhou sahali do misky s opečenou slaninou. Co všechno bylo už dávno vepsáno do našeho národního příběhu? 

Osamělý běžec

Jedeme orlickými lesy, vlak přibrzďuje, strojvůdce chce svým cestujícím dopřát. A tak se můžeme podivovat opuštěným tenisovým kurtům uprostřed divočiny i osamělému běžci. Padá soumrak, Orlice začíná temně hučet. Ten člověk by měl přidat…

Slunce, modrá a mraky

Obzor je čistý na slunce, modrou a mraky. Bláznivý psychiatr v kupé pokládá spolucestujícím rorschachovy otázky. A oni bláznivě odpovídají. A nad mraky se zatím dlouží tenká bílá linie. To velitel stíhačky Vojta odlétá do daleka, svobodný od pozemských otázek, svobodný jako pták.  

Zvyklost místních

Přelouč byla ztichlá usebráním. Její lidé pozorovali barvy západu, které nikdy nepadají stejně. Požár na obloze, stydlivý ruměnec plaché lesbičky, šmouha rtěnky, pomeranče i dno opilé sklenky. Za chvíli se záclony přeloučských oken zatáhnou jako opona na divadle. Co bude v zákulisí, to už nevíme.

Dočasný smích

V Kolíně vystupují školáci. A mezi nimi vytáhlá zrzka s živýma očkama. Kluci se jí určitě smějou, že už má velká prsa. Blbečci. Uběhne to jako voda, a ten smích jim bude tak vzdálený, nebudou mu ani za mák rozumět..

Spiklenci policajtství

Na vedlejších sedačkách sedí dva páry a mluví neznámou řečí, snad rumunsky. Snažím se působit nenápadně, ale nejspíš si mého zvědavého naslouchání všimli. Možná si tou cizí řečí právě sdělují, že padli na nějakou nepovedenou místní Securitate. A mají pochopení, jsme tady všichni východoevropští spiklenci policajtství.

---