Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNevěřit je někdy užitečné
Autor
Oldjerry
Dostal jsem se celkem nedávno do debaty, kde berou odvahu mladí islámisté k sebevražedným útokům. Smrt je sice poslední etapa života, ale to neznamená, že není stresující najmě ve věku, kdy vlastní život teprve začíná a tu oni, místo aby se drželi života jak klíšťata, tak dobrovolně... Věří...
Vzpomněl jsem si na to ve chvíli, kdy jsem na několik let staré fotce našel zapomenutou společnou expozici s Aldou (v originále Benhud Al Daíd), prima kluka ze smíšeného manželství v Praze studujícího Araba s Pražankou. Po promoci se odstěhovali kamsi - snad do Ramadi. Pak to šlo trochu evropsky, trochu syrsky, trochu smíšeně. Idyla už nebyla, ale jelo se dál. Aldovi najednou bylo osmnáct a ani mu nepřišlo divné, že chodí do mešity a poslouchá pasáže koránu a podléhá atmosféře víry Mohamedovy.
Došlo i na tolikrát opakované tvrzení toho, že současný život je jen zkouška k životu věčnému, životu v blahobytu a radovánkách se vším, co je muslimům na zemi zakázáno... zkouška... hm... kéž by...
Někteří mlaďasi prý nevypadali moc přesvědčeně a na několika z nich to asi bylo i dost vidět. Nevěřili...
Těžko se domýšlet, jestli to byl rituál starý a obecný, či iniciativa až příliš zapáleného imáma... ale jedno bylo jisté, najednou se probudil s několika dalšími novici, kteří znali hlavně písek, nějakou tu palmu a sporou trávu, dlažbu a kámen, z čista jasna uprostřed krásné zahrady v údolí. Probouzeli se tím, že jim omývaly obličeje nádherné dívky... Pak jim hrály na kithary, zpívaly a tančily, nalévaly víno a nosily kořeněné maso. I na jiné radosti došlo, třeba i na to, že viděli, jak žena vypadá když na sobě má jen nejnutnější textil. Pár doteků... vůní...touhy... spousta pohledů... luxus...
Tři dny uplynuly jak voda a chlapci se probudili zase v městě. Napůl ještě pod vlivem prožitého, nebo snad i něčeho, čím byli uspáni, se nějak dostali domů... Další den se jich chatíb a imám ptali, kde byli ty tři dni, že nepřišli ani v pátek na chutbu. Jeden z chlapců odpověděl: tvoje síla a moudrost, imáme, nám dovolila navštívit ráj...
-----------------
O pár dní později při návratu ze suqu zahlédl v přítmí chodbičky jednoho z domů u minaretu dívku, která ho »v ráji« obsluhovala... Krátce na něj pohlédla a rychle si zahalila obličej do washah, obrátila se zády a zmizela v temnotě chodby..
Krátký pohled,... v chodbě bylo příšeří, mohl se mýlit... ale pochybnost tu byla. Nevěřil, že byl v ráji... ale kde tedy byl? Jeho smysly byly ještě mladistvě neotupělé a doba mezi těmi dvěma setkáními tak krátká... ač zkoušel ještě několikrát zjistit, zda viděl, co si myslil, že viděl - už nikdy dívku nespatřil...
------------------
Věřil své vizi i když v září 1973 odjížděl do Československa na studia... Seznámili jsme se o rok později v Praze, když jsem na konzultaci na ekonomii, v rámci mého, nakonec nedokončeného studia. O pár let později pak za ním přijela i matka. Oba zůstali v Čechách. Prožil tu po studiu ještě rok praxe, to už byl lékařem v nemocnici na Karlově náměstí, ale občas jsme si ještě napsali...
Věřil i v době, kdy jsme se viděli naposledy - asi o dva roky později... ale více jsem se už nikdy nedozvěděl. V únoru roku 1983 jsem mu napsal o první mé životní havarii, při níž jsem musel změnit zaměstnání, ale na ten poslední dopis, napsaný někdy začátkem března, tedy asi o měsíc později - jsem stejně jako na ten únorový - už odpověď nedostal.
Nebylo už od koho... zmizel z mého života beze slova a dnes už jsem si jist, že už navždy.
14 názorů
Adriana Bártová
31. 03. 2017Kde berou odvahu? Odnepaměti jsou arabové bojovníci, krutí, nelítostní, a možná je to dáno právě jejich vírou, kterou jim tepou od maličkačka do hlav, je to davová psychóza, která je zhoubnější jako mor, ačkoliv není divu, že vedou války kvůli Aláhovi, naše země vedly války ve jménu Krista, všechno je jen mocenská politika a davy bylo vždy nutné držet na uzdě, jak, to už je historicky mnohokrát ukázáno, každý stát, nebo mocnář měl svoje metody a víra je jedna z nich, bohužel, jsme dopustili, aby znovu vstoupili do Evropy
Diano, po promoci se do Ramádi (snad to bylo tam) odstěhovali rodiče, on se sem vrátil v roce 1973 na medinu...před tím jsem o nich nevěděl, že žijí (:-D
No to je právě to, co jsem myslela, Jardo. Nejen, že ho nenaučili rodiče ani škola samostatnému myšlení, ale od dětství do něj - zřejmě otec -sázel ty nesmysly. Možná mají Muslimové přemýšlení dokonce zakázáné! No jak jinak by sis to vysvětlil? A že vystudival medicínu? Asi měl dobrou paměť a naučil se na zkoušky. To pořád jde, i bez kritického uvažování. Po promoci odjel do Ramadi, jak píšeš, takže žádný střet se skutečnou praxí tady...
Odolný vůči dobře vedené propagandě je málokdo. Vzpomeňte si na zfanatizované Němce před druhou válkou.... Na to, jak náhle viděli jinak své sousedy a doteď přátele... A to byla změna. Tohle je postupný vývoj. My nevidíme, co mají v hlavách.... a co tam může být vloženo dál. Rozhodně se neměly mísit civilizace tímto stylem... Není možno si představit dobré konce.---ale Tvé dílko se četlo fajn, tip...*T
Všem vám děkuji za komentáře a dodatky. To je právě to - on tomu věřil i JAKO DOSPĚLÝ A NAVÍC LÉKAŘ... to pro mne bylo to nepochopitelné. Vždyť to jde proti sobě - nač léčit, když očekávají tak nádherný slíbený »posmrtný« život?
agáta: máš úplnou pravdu, jsem příliš zabydlená v evropské kultuře, vlastně si to nedovedu ani představit. Ale ani zde, v Česku, by neuškodilo více samostatného myšlení, že?
aleš-novák
29. 03. 2017...a navíc mu ukážeš demo-verzi...:o)
nojo ale to můžeš Diano praktikovat maximálně v zemích, kde je pokrok, emancipace atd. normální věc... v těch muslimských "selský rozum" není a když slíbíš patnáctiletýmu zamindrákovanýmu klukovi posmrtnej harém se sedmdeskou krásných žen jen pro něho...
Já osobně věřím na "selský rozum", používající logiku a okořeněný trochou zdravé skepse. A k tomu vzdělání - to nelze předávkovat! Pak je člověk odolný proti manipulaci, vymývání mozku, i každé davové psychóze. Má to jeden problém: Samostatnému myšlení je třeba učit děti od prvních slůvek, od prvních myšlenek. V dospělosti je už pozdě, dospělý mozek je už navyklý na zjednodušené přebírání frází a klišé. Ale, zase je takový jedinec vhodným materiálem pro "stranu a vládu"... ;-))))