Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlova
Autor
MAJKL65
Patříme k sobě, jsi tělo já kříž
a písek zápěstí bílý je v tmách
stvoly třtin polibků sklání se níž
jak ptáci za letu jsme tu ve snách.
Nevíme ani dne ani své hodiny
závratí bolaví ze smrti strach
a nocí šeptají tikotem vteřiny
že vše co právě jsem, je stín a prach.
A srdce odbíjí každičký okamžik
kterým jsme v zrcadlech v okamžik rán
sklo jejich hladina hluboký Atlantik
než se čas vyřine jako krev z ran.
Na ústa líbám tě teď ve svém ztrácení
na dotek vzdálená jsi mi jak zem
a v mracích na nebi déšť právě pramení
když slovy o tichu sobě si lžem.
4 názory
Richard Hrob
30. 04. 2017Jo, některé obraty jsou skutečně zdařilé. Hezky se četlo. Fajn.
Vyznání pramenící z chvíle... Na to,že je to chvíle pro dva, zasahuje tvá báseň vše kolem a spoustu pocitů. Líbí se mi tvé obrazy. Jen si nemyslím, že v takové chvíli by Ti kdokoli mohl zašeptat, že jsi stín a prach... Tyhle chvíle, si myslím, naopak přesahují realitu.... i když ... možná je to také přesah...?