Škvírou ve dveřích

Jsou dveře a v nich mnoho různých škvír. Možnosti k pozorování života z obou stran jsou nepřeberné…

Chlapec si potají něco kutí v pokojíku, vyrábí lojový knot a provizorní svícen.  Úspěšně, je geniální a jmenuje se Nikola Tesla. Otec zjistil, že u petrolejky tajně čte obsáhlá díla z jeho knihovny, a svítidlo zabavil. Byl večer a chlapec věděl, že do jeho království už nikdo nezavítá. Kousky šňůry ucpal škvíru pod dveřmi a dokonce i klíčovou dírku. Může po nocích v klidu studovat a nehrozí odhalení. Inu, budoucí vynálezce.

Dívka sedí na židli uvnitř pokoje s nezbytným pianinem a vyšívá. Každou chvíli zavadí pohledem o prostor pode dveřmi, kde, čistě náhodou, chybí důkladný práh. Mezitím se chodbou prvorepublikové vilky po špičkách plíží starší mladík typu Kristián a vsune do mezírky obálku. A pak už střih na rozzářený obličej Adiny s krajkovým límečkem ke krku. Nejprve přivoní, ano, psaníčka se parfémovala, a vzápětí otevírá nožíkem na korespondenci. Rychlé nadšené zamrkání předlouhých řas. Otočka s dopisem v dlaních, přitisknutým k srdci. Ach!

Osud v té chvíli nabírá za pomoci dveřní škvíry zcela jiné obrátky. Bez ní by hrdinové starých filmů asi nedošli svého štěstí. On ji miluje – napsal směle, a dnes večer snad, něžně, rozechvěle, padne první políbení ručky v bílé rukavici.

Leží na nemocniční posteli a čeká. Mrtvice umrtvila celé tělo a smysly.  Špatně vidí a nemluví, jak tedy povědět sestře, aby nechala dveře pootevřené?

Někdy se nedovřou – omylem. Sluch je jedním z mála smyslů, který staré ženě zůstal.  Zádveřní škvíra vnesla do místnosti vibrace zvenku. Raději naslouchat hrkání vozíků po dlažbě chodby a smíchu uklízeček než stále se opakujícím zvukům v pokoji. Prosím, nezavírat.

Dveře šedivé, nedobytné. Tělo na těle, muži na cele: prý si zvyknem. Co dokážou vypovědět - jen oči - bez tváře, jak různě mohou hledět, vězněné ve spáře?

Jsou dveře a v nich mnoho různých škvír.