Vzestup a pád

Začínají podle stejného schématu. Vyberou si vděčné téma. To je základ, např.: nepřizpůsobiví, korupce, odsun sudetských Němců, příště to budou určitě běženci. Nasadí arogantní tón, občas proložený dělnickou rétorikou a populistickými hesly, aby vzbudili dojem silných vůdců. A tím začnou nenápadně nahlodávat masy nespokojených, toužících po změně za každou cenu. Masy si rétory uvědomí, začnou na nich hledat chyby, které nejsou na první pohled vidět a tudíž si myslí, že jsou bezchybní.

To je začátek vzestupu.

Ještě je čas skončit, ale oni neskončí. Moc chutná jako gastronomická lahůdka a kdo ji jednou ochutná, těžko se jí vzdá. Ke svému vzestupu si nevystačí sami. Potřebují k tomu hlavy a záda ostatních. Hlavy stínají lacinými výmysly a nařčeními a záda jim slouží jako schody vzhůru. Ukazují na všechny kolem sebe a obviňují je. Ve své zaslepenosti si ale neuvědomují, že nemohou být všichni špatní a jen oni jediní, ti vyjímeční a jedineční. 

V soudných lidech sice okamžitě vzbudí stín pochybnosti. Ale oni si dál nalhávají tak dlouho, až vlastním lžím sami uvěří.

Neodvratně se blíží vyvrcholení - rozhřešení. Jejich "soudný den," po němž následuje pád.

Po dopadu však ještě nekončí. Obvykle se snaží opětovně vstoupit do téže řeky, aby následoval pád ještě tvrdší.

Mě ale nezarážejí ti jednotlivci. Zarážejí mě zmanipulovatelné masy, které jsou vždy ochotny se znovu a znovu postavit za nové   vůdce...

Kdysi jsem byl s jedním synem v lese a zjistili jsme, že chodíme v kruhu. Řekli jsme si, že si dáme pozor jak je to možné, ale jako zfanatizovaní jsme došli zase do místa odkud jsme vyšli. 

Museli jsme tedy úplně změnit směr hned od výchozího místa a teprve potom jsme se od bludného kruhu odpoutali...