vrstvy

Přesně tak. Variace na tvé Vrstvy jsem napsala hned minulý čtvrtek. Ted' sice váhám,jestli je mám vůbec vložit,protože s odstupem se mi to už nelíbí,ale jestli mi to zítra vyjde,dám je na panel zítra. Koneckonců smazat to můžu vždycky.

/*

jj, asi nejvíc ze všech písniček :) myslíš .. voda má voda má rozcuchané vlasy...

Tvoje báseň o vodě mě dnes na Písmáku zaujala asi nejvíc.Možná bezděčně jsi narazila na skutečnost,že voda je pro nás asi tak životně důležitá,že jsou s ní spojená mnohá ustálená sousloví,ze kterých by se dalo ledacos vytěžit. Popřemýšlím o tom. Dnes už musím končit. Pěkný víkend.  - A písnička o vodě s rozcuchanými vlasy se ti líbí ?

já si říkám, že když nemám načtený ty básníky, že se nic neděje, ale asi to v nás je, ty pocity ztvárňujeme podobně snad stovky let a zase budou další, co se budou opakovat nebo podobat zase nám :) co s tím, že jo?

o vodě píšu hrozně ráda.. samá voda je jako hra, že tady ne a tady taky ne a těžká voda hm.. tak to je spíš už takový vodopád slov, co se mi občas vymknou z ruky a tečou si vlastním životem.. je tam vždycky cejtím, ale moc neovlivňuju.. těžká voda s modrých výšek černě sahá do peřinek - spíš jsem chtěla tou barvou zachytit pocit... tak asi :)

daktylské rytmování mám občas u nějakých houpavých, ten rytmus tam prostě cítím a neodolám, tomu se odolat snad ani nedá...

jsem ráda, že napíšeš občas pár slov, tady moc lidí nepíše, z komentářů furt trčím jen já hihi, až je mi už trapný, jak je všude agátapoetická...  si říkám, jestli ostatní nějak neotravuju už ... ale pak mi to nedá, když vidím prd ozvy na díla la la la :)

Zvláštní,že taky do básně vkládáš daktylské rytmování. Toho jsem si u tebe ještě nevšimla. Jinak mi téma vody samozřejměš evokovalo Skácela.  "Těžká voda (z modrých výšek)" + "samá voda(když tě míjím)", to ve mně vyvolává dost zvláštní pocity. Tip.

jj, nejspíš na tom něco s tou energií bude. Když si přivezu kámen z lesa od řeky, co tady protéká, cejtím se nějak víc přírodní, otevřená všem těm věcem, co jsou okolo... kdysi jsem hledávala poklady pod tvrzemi - šípy, hrnky... a když držím kámen odtamtud, vždycky cejtím ty předky... no je to záhada, proč ty šutry lidi tak přitahujou..  jednou vyfotím ty červený, co mám na zahradě... ále, fotky jsou k ničemu, to si člověk musí sáhnout!  až budu mít chvilku založím ten klubík.. teď jen trochu nakukuju, když mám pauzy...

Moc pěkná a chytlavá báseň. Ta by určitě neměla někde zapadnout. Tak sem s tím klubem! Už mám vymyšlenou báseň: Kámen, nůžky, tapír... A šutry z dovolené? Máme jich snad víc než sto. Nejzajímavější jsou z Nového Zélandu. Jeden nám zabavila Terezka (nastávající našeho Honzy) - zabývá se ezoterikou...  vzala ho do ruky a už ho nepustila. Říkala, že ji okamžitě začal nabíjet pozitivní energií... no - asi jo...

ááá samý kamenožrouti :))) to mám ale radost

hugí!!! :)

... s vodou Ti to jde, severská krásko :-)

...Jo! A ještě jsem nenapsal,že také miluji kameny!!!Mám jich doma v 1+1 asi tunu... :)

popřemýšlím :)

Mohla bys vyhlásit nějakou akci - zadání: Kámen:-) a kdo bude chtít, přidá dílko, a klub se rozroste:-)

oukej, budu předseda!

Taky mám ráda kameny, tahám je odevšud....založíme Klub milovníků kamení:-)

goro, nenadřu, mám vozík :))

kví, poezie z druhé ruky? hihi... samá voda mi přišlo výstižný :)) k těm našim šutrům, co vláčíme...

kočkodane, srandisto

evžo, tyhle dva červený kameny mám na zahradě, pořád si myslím, že jsou to spíš vyvřeliny nějaké, jinak si tu barvu ani neumím vysvětlit..  kamenů jsem natahala mraky, až si říkám, jestli to není úchylka nějaká, ale některé mají i ksichtíky... medvěda, žáby... nevím, co znamená, když je člověk posedlej kamenama :)

Určitě jim bude s tebou dobře.   /T :-)))

Neteř našla vejcovitý, asi kilo vážící kámen a donutila svou matku, aby jej dopravila domů. Z Lefkady. Pojmenovali ho Chrudoš.

Ty se nadřeš...zas ta tvá naléhavost, která nutí a baví...dík