Voodoo tanečnice

Nina

Ponořeni do hlubiny stínu, se sklenicemi v prstech vyhlíželi Ninu. Dva neznámí muži, snad četaři z africké války, cizinci z veliké dálky. Hovořili tiše, jako když se plazí had. A pak přišla. V síťovaných punčochách a s výstřihem na průvan. Nina. Tak podobně k lidem přichází vina. A pak? Příběh k domýšlení.

Voodoo tanečnice

Včera jsem ji viděl čekat na tramvaj na Újezdě. Černoška v brýlích, temná voodoo tanečnice. A dnes jsem ji na stejném místě zahlédl zas. Už s kufrem a zadumanou. Včera ještě z okna hotýlku pozorovala zelené pahorky pražské a dnes je na cestě domů. Nejspíš už nad Frankfurtem na ně zapomene. Ale možná ne.

Petr v rádiu

Déšť rozvoněl stromy. Stoupá to po zdech domu a omamně ukolébává do snu. Z rádia zpívá Petr Muk, na kterého se příliš brzy zapomnělo. V trubkách hučí voda, sousedi smývají milostný pot. Pak na sebe vezmou vůni květů a ulehnou zas k sobě, už ne tak naléhavě. A pustí rádio. A už z něj půjde Bono Vox se svým hitem, Petr bude dávno pryč. Svět není spravedlivý.

Večer

Stojí nad náplavkou a šampaňské pijí přímo z láhve. Holky s vlnami v bocích. Dole to hučí nocí. A dál v Lidické postávají u vchodu homoerotici, čekají na třetího kamaráda a zatím se k sobě mají vesele. Anděl se leskne barvami, fialová je jako nehty nevěstky, která odtud vyjíždí za potřebnými. Tuláci u synagogy se zpíjejí levným rumem, pak se pohádají a poperou. Pak je odvezou. A ve skleněné kanceláři se ještě svítí: to zrovna auditor opřel svou asistentku o monitor… 

Ach ten Bill

Bill Cosby prý sexuálně útočil, říkají v rádiu. V roce 2004, a teprve teď se dočkal soudu. A tak zasedne přísný soudce s porotou po levici, jak Jahve bezlítostný prokurátor, ve svátečních šatech v první řadě Bill se svým obhájcem. Otevřou se staré rány a bude z nich vytékat neřest, které se v právní řeči říká skutek. Stal se skutek? Budou se přít řečníci a povolávat svědky. A u televizí budou v přímém přenosu ženy snít, jaké by to asi bylo, kdyby na ně Bill sexuálně zaútočil.