Modlitba

vesuvanko,

díky za tip a milou kritiku.

Bačkovskému jsem poslala další podobnou romantickou básničku(viz výše) a třeba se bude líbit i tobě.

Bačkovský,

literární souvislosti, které uvádíš, jsou zajímavé. Mně ale k napsání téhle básničky kdysi inspirovaly obrazy mého oblíbeného romantického malíře Caspara Davida Friedricha. Psala jsem to dílko s jeho malbami před očima.

Miluji romantismus a často píšu básničky, které jsou jakousi ozvěnou romantické poezie. Ruiny kaplí a kostelů, které si vzala příroda zpět, to byla spíše záležitost romantických malířů, ale oblaka ve volné krajině (Rád zírám vitráží na líné bílé mraky...) - to byla záležitost nejen malířů, ale i básníků, třeba Máchy, nebo Lermontova. Já mraky nemaluji, ale často fotografuji a píšu o nich romantické básně jako je tato:

Sám s oblaky

Sám s oblaky smím na chvíli být Máchou

a pozdě k ránu čekat na zoru,

vždy polní cestou kráčet k obzoru,

zas v cárech mraků hledat hvězdu plachou,

jež objeví se jako maják v moři

a zase zmizí za chuchvalci par.

Sám s oblaky smím čekat na svou star,

pak v jejím světle očarován tvořit,

být Romantikem bez bázně a hany

i delikátním cizelérem vět...

O dávné slávě mohu vyprávět

a obrušovat Poezii hrany,

               když po hlavě se do emocí vrhá

               a všechna pouta k minulosti trhá.

Krásná báseň, každá sloka vyvolává živý obraz, třetí a čtvrtá s hudebním doprovodem :-))), TIP

"Rorýsi křižují nebe" má někde Reynek, to jen asociace k rorýsům z Vaší básně. 

A ještě něco k včelám, které ve Vašem textu sbírají sladký pyl - Blatný má v básni Červen "...Rozžněme v květy zaplavené kapli bílé svíce! Když hoří tiše dílo jejich těl, pomodleme se za spásu včel" 

Tak to ve mě vyvolala modlitba Alenakar. Romantická, možná staršího střihu ale určitě krásná. Mám rád básně o přírodě   

taky by mě zajímalo, koho Safián tak chválí :)

já uznávám kouzlo starých forem, přitahuje mě, vázaný verš má u mě vždycky plus proti volnému; obsah může být moderní, ale co se týče formy, mnohem víc mě oslovují ty staré; asi jsem "konzerva"

Safiáne,

moc děkuji za komentář. Souhlasím s tím,že dnešní čtenáři už asi ve své většině nedokážou vnímat rytmus básně a rytmus alexandrínu obzvlášt'.Příklad jistého ohlasu téhle básničky ale dokazuje,že pořád je tu aspoň malá skupinka čtenářů ,které se stýská po "klasice",která by nějak zněla. - Myslím,že klasika by se dala (včetně alexandrínu) modernizovat pouze obsahem,který by tragikomicky proplétal vznešenost formy a naprostou duchovní vyprázdněnost současné doby. - O cosi takového se chci pokoušet. Už nemám v úmyslu nadále psát nějaké pseudopostmoderní konstrukty. Zůstanu už pouze u vázaného verše.Píšu jen pro Písmák,takže nemám žádný důvod se "modernizovat" v tom smyslu ,abych se zalíbila naší době. Ona nestojí o mě a já nestojím o ni.

- A kdo je onen básník.pro kterého máš tolik slov chvály ?

Alenakar, dlouho jsem tu nebyl, chybí mi souvislosti. Právě se mi podařilo nechtěně smazat dlouhý komentář, tak to zkusím stručněji.

Alexandrín je kostra, na té není co modernizovat. Český uvolněný alexandrín je v tomto směru tvůrčí až dost. Možná by to šlo zkusit bez rýmů nebo v trocheji. Ale určitě se dá naplnit soudobým obsahem, reáliemi a jazykem.

Totéž platí o sonetu. I když tam je možné vytvořit si vlastní variatu nebo   si vybrat metrum, vynechat rýmy, nebo dokonce použít volný verš.

Absence hudebnosti v soudobé poezii je dána z velké části i způsobem čtení. Mnozí nečtou rytmicky po verších, ale uchopí text najednou, tedy to, co takto uchopit lze. Autoři dokonce neumějí rytmicky přečíst ani své verše. Volný verš považují za pouhé volné seskupení slov. To se netýká těch dobrých, ti čtou pěkně. I volné verše mohou mít silný hudební náboj.

Znám, ne dlouho, básníka, který je po všech stránkách moderní. Je současný, používá současný jazk, je stručný a přitom výmluvný. jeho básně nemají ani slovíčko navíc. Přitom jsou lehounké a srozumitelné. Zkrátka, posunul básnický výraz. A o to jde. Bez modernizace se neobejdeš ani ty. Teorve ona ukáea, kam jsi básnicky schopna dojít.

Měj se pěkně.

Děkuji za komentář,Jarmilo.

Ano,když se ta pasáž nezarecituje patřičně zřetelně,asi to není zvukově ono.Dnes jsem ale vložila další alexandrín "Na motiv z C.D. Friedricha" a zajímalo by mě,jestli si myslíš,že je ta báseň zvukově lepší. 

připíšu jen - pěkné; ve spleti komentářů bych se zamotala a pitvat pro mě není důležité; jen se mi trochu cuká jazyk v sestavě jednoslabičných slov, viz.poslední řádek 3.sl

Guy,

vyřídím.- Nebyla jsem si jistá,jestli ještě alexandrín někoho osloví,ale když vidím,že oslovil i tebe,chvilku u toho al. s Panem "Básníkem" ještě zůstaneme.

Evženie,

ale Pan "Básník" je znevažován mladými a neklidnými literárními teoretiky,kteří jej považují při nejlepším za podivínského diletanta. To je realita.

Čudlo,Muamarku,Yane,

vidím,že pan "Archaik" ještě snad nebude ve světě tak ztracený a osamělý.Vyřídím mu váš pozdrav.

Mně se to též líbí a ani se mi to nezdá archaické  (S výjimkou slova zbor, které jsem si musel vyhledat, co znamená). Dávám tip Y.

Líbí se mi malebnost obrazů - zveš čtenáře do krajiny snové...

/*

Je to romantické a navozuje to letní proteplený den. /T

Na autora bych nepohlížela jako na tragikomickou postavu. To je v tomto případě spíše znevažující.

S tím nelze než souhlasit. - Já mám přehled o současné poezii jen letmý a povšechný a tak nevylučuji ,že může existovat i nějaký současný alexandrín. Třeba sonet stále žije(viz hlaně Žáček nebo Dědeček),ale,že by někdo uznávaný a slovutný psal v současnosti alexandrínem mi není nic známo.

ano, máš pravdu. Překlad není "moderní poezie", ale dá se udělat současným jazykem. to jsem měl těmi srovnáními na mysli.

Moc děkuji ,Diano. Budu si vážit toho,když se několika lidem bude líbit "hudba" jako taková. Budu se snažit časem k ní přidávat i působivější obrazy,jak už jsem o tom psala Goře.

Já bych mohla číst  "Pana Básníka" denně. Tak moc mi ta "hudba"dělá dobře. Navíc se mi líbí totéž, co jemu. Například ty "bílé améby, jež stále mění tvar" ...**********

Aleši,

jednak,co se překladů W.S.  týče,mluvíme tady o blankversu a překlad rozhodně není současná poezie. - Jinak Hilského si velmi vážím proto ,že v sobě dokázal sloučit osobnost literárního historika - anglisty a praktického divadelníka. Angličtí herci těm českým závidí,že jim jde Shakespeare dobře do pusy,zatímco oni se musejí trápit s originálem a to povinně.

ta dvě jména jsem uvedl jen jako příklad, jak se v průběhu let mění jazyk (a koneckonců i přístup...)  taky by se daly porovnat třeba překlady Hilský vs. Macek, i když ti to překládali takřka "současně". Od obou jsem četl jen pár úryvků, tenhle žánr mi připadá trochu archaický. Ale třeba mu přijdu s věkem na chuť...

aleši,

nic ve zlém,ale to co píšeš mě trochu rozesmálo. Překlad sonetů W.S. od Jana Vladislava je neskutečný paskvil právě v tom smyslu,že on přeložil W.S.  alexandrínem, zatímco originál je psán pětistopým jambem,který je velmi blízký jevištnímu blankversu,jímž jsou psány W.S. hry. Snad chtěl Vladislav alexandrínem jaksi podrhnout archaičnost sonetů,ale z překladatelského hlediska to byl neodpustitelbý hřích. - Jiný příklad by se nenašel ?

.

stačí porovnat třeba sonety v překladu Jana Vladislava z poloviny minulého století a Martina Hilského z konce téhož století...

To je jen tvrzení. Můžeš mi uvést nějaký konkrétní příklad ?

modernizovat alexandrin? jestliže lze modernizovat překlady Shakespeara, určitě půjde zmodernizovat i alexandrin...

Já jsem ráda,když báseň osloví "jen tak". Hudbu psát neumím,tak se aspoň snažím psát hudební básně. Díky,Goro.

Romantismus ale pracoval i s obrazy. Některé obrazy si Pan "Básník" vypůjčil od svého idolu C.D.Friedricha. Uvidíme,jestli sloučení "hudby" a obrazu bude fungovat. Obraz polorozpadlé kaple mi třeba nepřipadá tak působivý jako obraz lodi zamrlé v ledu.

Jako Dodola se řídím jen tím, zda báseň osloví, a oslovila:-)

Agáta mi nedávno radila,že mám své básně "modernizovat". Totéž mi radil kdysi Safián. - Jenže jak lze modernizovat alexandrín a zároveň ho brát vážně ? - Copak to jde ?

aleši,

jsem ráda,že sis toho všiml. Já přece nepíšu tyhle básně za sebe. Píšu je za Pana "Básníka",který jest tragikomickou postavou. On se přímo musí vyjadřovat poněkud toporně a knižně.

knihomole,

i ty máš pravdu : báseň je zcela záměrně klišovitá a omšelá. Využívá jednu ze základních rekvizit romantismu : trosky. Trosky jsou symbolem zaniklého vznešeného světa.

s tou hudebností souhlasím...melodičnost povyšuje text do jiné hladiny.

Máš pravdu - at' si každý vnímá báseň po svém. - Taky mě zajímá,jestli se najde aspoň pár lidí na které zapůsobí "hudba" klasického verše. Ke psaní vázaných veršů mě nedávno vrátil vědecký pořad v rádiu. - Pokusně je dokázáno,že patřičně strokturovaná poezie(klasika) působí na mozek pozitivně podobně jako hudba a to i tehdy,když to sám posluchač popírá. Moderní poezie založená jen na slovech nikoli na "hudbě hlásek" už takto na mozek(na podvědomí) nepůsobí.

stavebně pěkné, i když  mraky/zraky nebo vzduch/sluch působí trochu lacině...

Kľúčové slová sú časom overené, niekto by mohol napíšať aj ošúchané ale na mňa báseň pôsobí pozitívne.

Mně se to nijak dada nezdá. Vážně - nevážně, romantismus - neromantismus, to je úplně jedno, já rozumím tak leda atmosféře. Naskakující obrazy nepotřebují vysvětlení, zařazení...

Svůj "dadaromantismus" beru jako hru s romantismem,jako tragikomickou hru s romantismem,protože Pan "Básník" je tragikomická postava. Dnes už nelze brát vážně ani samotný alexandrín,nejexkluzívnější to verš v české poezii.

Dokonalost je k smíchu,vznešenost je k smíchu,velebnost je k smíchu,duchovnost je k smíchu. - Jaké bych mohla čekat pochopení od básníků,kteří s oblibou píší o špinavém nádobí nebo o veřejných záchodcích,kdybych svůj romantismus brala vážně ? - Co ty na to,Dodolo ?

Posmutnělé, přesto optimistické