Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž melodie dozněla
Autor
K3
Povím vám příběh, který se stal v jednom jabloňovém sadě při sklizni jablek.
Pro mnohé v něm o nic nejde, ale pro jiné je zásadní.
Skupina asi patnácti česáčů sklízela dozrálé ovoce. Byli to samí muži. Jen jediná žena.
Atmosféra mezi nimi byla velmi příjemná. Jiskřivá. Sem tam vtip, pousmání, zanotování známé písně... Občas mezi sebou prohodili pár vět, jinak byli zaujatí svou prací.
Žena byla ještě mladé děvče, skoro dítě, ale práce jí šla viditelně od ruky a měla z ní radost.
Pak jeden z česáčů náhle pronesl směrem k ní několik perverzních vět nejtvrdšího kalibru.
Zničeho nic.
Nečekaně.
Věty zapůsobily jako prásknutí bičem.
Další se přidal k prvnímu a další k druhému a pak se všichni začali hlasitě smát. Očividně jim dělalo radost, jak děvče uvádějí do rozpaků..
Stála a nevěděla co má dělat. Nejradši by utekla někam pryč. Nepříjemné horko ji celou zahltilo. Cítila oheň ve tváři.
Muži si pomalu uvědomili, že přestřelili.
Nastalo trapné ticho.
Nejstarší z nich, kterého nikdo nebral moc vážně, do ticha promluvil.
Pozdě, ale přece.
Byl to ten, co se obvykle choval pouze jako pozorovatel okolního dění.
Teď tomu nemohl uvěřit.
Nebyl zvyklý takhle jednat se ženou. Natož s mladým děvčetem. Musel něco říct, zaujmout stanovisko.
Přistoupil blíž a řekl ostře několik vět.
„Pánové, je mezi vámi dáma!“.
„Jestli nevíte o koho jde, je to tahle mladá holka. Děvče, které jste právě surově ponížili, je možná větší dáma, než vaše šéfová, které se uctivě klaníte. Přišla s ní příjemnější nálada. Nikdo z vás to předtím tak nedokázal. Její veselé, radostné švitoření, je úžasná melodie. Zkuste se zaposlouchat. Chápete!? Nemohla se bránit! Vždycky byste se jí smáli! Nepřipadalo vám to zbabělé?“
Muž se odmlčel a opět odstoupil stranou.
Protože to řekl dost důrazně, nikdo se nezmohl ani slůvkem oponovat.
Vyřčená slova utichla, ale mužům dál zněla v uších. Jako velmi nepříjemná ozvěna.
Podruhé nastalo trapné ticho.
Trvalo dost dlouho.
Teprve asi po půl hodině se hovor počal opět velmi tiše a pozvolna rozvíjet.
Někteří z mužů se snažili zaposlouchat do melodie, o které se starý pán zmínil.
Ale nebylo ji slyšet.
25 názorů
No, jak si někdo začne potvrzovat svoje ego, tak to není k zastavení a je to nakažlivé. A tu správnou melodii nejde získat na objednávku.
Obsahem hezká, řekl bych velmi hezká povídečka. První polovina má také stylistický švih, avšak od věty ...Nejstarší z nich, kterého nikdo nebral moc vážně, do ticha promluvil.... by se občas něco po stránce stylistické dalo vylepšit, třeba vypustit ty zbytečně lyrické věty o vánku, ptácích a tónech, protože příběh má nosnou koncovku i s lyrickým podtónem. Možná se také děj dal obsadit do současného reálného prostředí a působil by ještě důrazněji, ale ta koncovka svým obsahem, že melodii řečinebylo slyšet je výtečná.
Jo, zhrubli jsme (společnost) v posledních pár letech. I (nebo hlavně?) tady u nás... Též se mi to nelíbí; a to neříkám, že občas neřeknu něco, co se neříká... :-)
Lakrov: dík za T. Vlastně je to docela běžné, že? Chtěl jsem jenom říct, že se mi to nelíbí.
Na první dojem se to zdá trochu mravoučné, čímž ale nemyslím, že je to špatné. Dobře se to čte, má to v sobě takový zvláštní klid, trochu moudrosti a v závěru cosi jako "procitnutí do dospělosti", pro to dívku. Při čtení mi -- ani nevím proč -- přišel na mysl William Saroyan. Tip.
P.S. jméno autora mě tentokrát odhadovat nenapadlo, ale obsahem i náladou to sedí ke v závěru seznanému (autorovi).
Luzz - bylo to u nás samozřejmě, na plantáži jablek, ale zrovna tak to mohlo být kdekoliv jinde... Takže by to vyznělo asi stejně. Nepopírám, že to není moralita. Mě se to nelíbilo, tak jsem si to napsal a chtěl jsem to jenom naznačit. Stereotypní myšlení? Nemohoucí chudinka? Tak jsem to nemyslel. Byla to ukrajinka a zaskočilo ji to tak, že nedělala nic. Vlastně tomu ani moc nerozuměla, až když ji to "vysvětlili" a o to víc to bylo trapnější. Pro všechny. A co měla dělat, mladá holka? Seřvat tu hordu starejch chlapů? Smát se tomu, brečet, nebo jako že nic? Vždycky by to bylo trapné. Stereotypní se spíš stává, že ženská je jenom něco, co se podobá člověku. A je uplně jedno jestli to zní jako vtip, nebo přehnaně vážně. Jinak chápu, že se ti to nemusí líbit. :).
před sto lety na plantáži v Jižní Karolíně - nevím, ale nechce se mi věřit, že by se mezi tolika muži ocitla jedna mladá holka... navíc mexičanka...
jinak mi to vyznívá dost mravokárně, přehnaně... a ačkoliv je pravděpodobně "účelem" tohoto textu bránit ženu, staví ji to naopak do pozice nemohoucí chudinky... prostě to podporuje takový to stereotypní myšlení jakože ženy se musí zastat nějaký rytíř :)))
ten patos tomu na přesvědčivosti taky nepřidává (třeba "slon rozdupal květ" - tedy, mně to přišlo spíš legrační než aby to vyvolalo nějakou lítost...)
celkovej dojem - rozpačitost... ale možná mi jen něco uniklo... nepochopila jsem... poslední dobou se mi to stává docela často .)
závěr skvělej, monolog starého muže zbytečně dlouhej a mravokárnej, proškrtej ... někdy je kratší proslov jako prásknutí bičem a to je právě psaní těchto věcí... umět několika slovy dojít na jádro a zacloumat srdcem :) což se ti na závěr povedlo
Zase jeden případ z nekonečného přívalu špatně použitých jenž / jež / již. A pak tedy i nově vytvořené slovo jejíchž. To je hádám nechtěná spojenina správného jejíž a množného čísla jejichž. Ale mnohem víc rušivě na mě působilo, že ten starý plantážník začal ke konci mluvit neuvěřitelné knižně... Předem se omlouvám, jestli je to trochu moc strohá brzce ranní kritika. :0)
Máš moje sympatie, Karle.
(Ještě si oprav ... práce jí šla viditelně od ruky...)
Myslím, že jsem normální a mám i smysl pro humor, třeba co se týče Uupiho nebo Uupyho povídky. Sešli se tak kousek od sebe:)
Díky vám oběma, já byl u toho tenkrát svědek, tak jsem si to zapsal. Nelíbilo se mi to. Nejsem žádnej "slušňák", ale vše by mělo mít alespoň takové nepsané hranice. Si myslím...
Evženie Brambůrková
01. 08. 2017Mělo by být více takových moudrých mužů. /T
Hezké čtení, Karle. Možná bych trochu zkrátila monolog starého muže, ale záleží na tobě:-)
Zkuse - překlípek Pozdě čárka ale přece Jestli nevíte čárka o koho jde:-)
Píšeš dobře, aspoň mi to tak připadá, ale nejsem kritik...