Ze skaliska mohutnice

Mocná oranžáda

Nakupuje masitou stravu. Její vlasy, to je božská oranžáda a v klíně mocná je až k neuvěření. Kéž zplnomocnila by mě k neslýchanostem, jimž bohové holdují. Teď jedeme tramvají ponurou puklinou Smíchova k lihovaru a ona svítí na cestu ohněm těc svých kudrlin. Co je nahoře, je i dole, podotýká jejím směrem mudřec. Na nádraží vystoupí a sny nás cestujících nechává volně uhasínat. 

Voják hromadné dopravy

Rozkročen s paží opřenou o koleno sedí jak římský centurion. V očích mužný žal, otázku z nejtěžších píše do mraků: Co bude dál? Vrací se ze služby, řidič tramvaje. Voják hromadné dopravy.

Ze skaliska mohutnice

Tam někde za řekou, která teď ráno v proudu chová svěží jiskru, už vyjel tvůj autobus. Řidič vyhrává hity, lidé za ním jsou smíření s dalším úsvitem práce. A u jednoho z oken, na vyvýšeném sedadle trůní žena v černém plédu s květy. V sedlině těla veliká, ze skaliska vytesaná mohutnice. Sleduješ ji nenápadně, nikoli však bez nápadu.

Zenová zahrada Quadrio

Ten plynulý pohyb lidí v obchodním centru, nahoru a dolů po eskalátoru. Do toho unylý hlas snáší se z reproduktoru: „Vážení zákazníci. Chtěli bychom vás upozornit na skvělé ceny v oddělení potravin. Vejce, původní cena čtyřicet devět devadesát, nyní jen dvacet devět devadesát. Paprika kilogram, původní cena třicet devět devadesát, nyní jen devatenáct devadesát.“ V Calzedonii si dívky na svá silná stehna navlékají legíny, také za skvělou cenu. Přitahují pohledy. Kavárna šumí a každé slovo, tiché a lehké, vytrácí se spolu s kávovým oparem. Pokladny cinkají, had nakupujících se vlní, zmenšuje a zas roste. Eskalátory se svými lidmi tečou nahoru a dolů. Zenová zahrada Quadrio.  

V měsíčné louži

Měsíční světlo padá do pokoje, láme se jako na obrazech kubistů. Sedne si do něj kočka, která neví nic o kubismu, ale měsícem je fascinovaná. Usne v té měsíčné louži spánkem, o němž nevíme nic, ale jsme jím fascinováni.