Len pre pozvaných

To ne,gabi,to vůbec ne. Básně musejí rezonovat,musejí v čtenářích vyvolat citovou odezvu. Hudba tu citovou odezvu vyvolá přes podvědomí. Aniž bychom o něčem přemýšleli,vyhrknou nám slzy. Báseň přecejen pořád oslovuje i rozum,ale,pokud se do ní člověk vžije,může působit jako hudba. - Když už jsme u těch příměrů. - Dechovkáře blues stěží osloví.Dobrý pop ale osloví velmi mnoho lidí. Já bych chtěla v poezii psát dobrý pop,žel na mnohé asi působím jako namyšlený "klasik". Bylo mi řečeno,že žiju ve svém skleníku a že z něho nemám vycházet. Já ale chci hrát v Letním divadle(Dnes jsem zveřejnila báseň toho jména a moc by mě zajímal tvůj názor) a být blízko nejen přírodě ,ale i svému publiku.

si náročná k sebe, potom aj k iným...a nie som si istá, či v skutočnosti tvoje "závidím" neznamená "ľutujem" ich

Kdysi jsem se tady s Gorou bavila na téma Mozartovy až sadisticky tvrdé výchovy. - Musel se pekelným drilem naučit cosi,co pak v jeho podání působilo dojmem až nadpozemské lehkosti a samozřejmosti. Musel se naučit hudební řemeslo na té nejvyšší možné úrovni své doby. - Jenže to by k tak oslnivému úspěchu nestačilo. - On už nemohl psát barokně,ačkoli Bach byl jeho velký vzor. Musel dokonale duchovně slynout s atmosférou doby. Nasát do sebe klasicistní formy a být dokonce průkopníkem klasicistních postupů. - To už ho nemohl naučit jeho brutální otec.  - V jistém smyslu obdivuji s jakou lehkostí dnešní mladí básníci splynou se současným způsobem psaní. To mně se nedaří.Oni fabulují v tom smyslu,že píšou tak ,jak se dneska píše a ani neuvažují o tom,jestli je to pravdivé. Nasají do sebe doktríny doby a opravdu se s nimi sžijí,což jim závidím.

fabuláciu som mala na mysli iba v próze, neuvedomila som si, že komentujeme práve pod veršami, v poézii som myslela, že ani fabulovať nejde, že tá tryská zvnútra, ale vlastne texty piesní sa píšu aj na objednávku, takže...

Obojí je možné - psát o vlastním životě(pokud je ovšem člověk opravdu upřímný),nebo psát i poezii jako spisovatel,tedy "fabulovat". Neméně důležité totiž je,co člověk říká a jak to říká. Já se vyjadřuji většinou v symbolech,což mnozí považují za staromódní ,ale jiným se to zase líbí. Myslím si,že symbolismus ještě mrtvý není.

um, možno tí, ktorých život je málo zaujémavý, sa snažia aspoň vyzerať zaujímavo...mne posledné roky stačí iba zapisovať, nemusím nič vymýšľať a priznávam, že by som to ani nevedela, vraj by som mala viac fabulovať, radí mi ktosi, ale...

Taky jsem ráda,že se spolu bavíme. Já se zase pokouším podívat na svět tvýma očima. Jsi pro mě jednou z mála,které věřím,že to co píše,píše opravdu z duše.  Většinu autorů tady,ale i v literárním provozu ,tvoří  totiž jen herci. To hlavní,oč jim jde,je vypadat zajímavě.

um, som rada, že mi píšeš...tvoje komentáre sa ma dotýkajú, nabádajú k zamysleniu, prehodnocovaniu

Včera jsem si po dlouhé době zase v rádiu poslechla Čechovovu tragedii Racek. Asi proto mi při četbě tvé básně trochu přeběhl mráz po zádech. Představuji si,co bych dělala na tvém místě. Nenapadá mě nic jiného ,než mluvit ,mluvit a mluvit. Asi nejshorší je nějak se smířit s tím,že "situace je prostě takováhle a nedá se s tím nic dělat."  Mluvit ,mluvit a mluvit. - Asi i o smrti.

aguška sa smeje, to je moooc dobré :)

:))

aleš, Ľuboš, hanka - sranda musí byť aj na pohrebe :)

:)

ja mám zatiaľ jasno - rozsypanie popola  po levandulovom poli..obrad ma netrápi, nemusí byť, komu som nechýbala počas života, nemusí ani na pohreb...ak by som mala vybrat pesnicky, tak nieco zartovne, napríklad - za rok se vrátím, vrátím se zas, byť sedm moří dělilo nááás...

ale toho predtym sa bojim, zatial..

tak radsej na to nemyslim a zijem si...

som rada, že toto je u Peti  minulosťou, dufam, ze natrvalo

*****

opět smích přes slzy...