Hry dekonstrukce

Špinavá hra dekonstrukce

Každé slovo je zaneseno špínou všemožných významů a s každým dalším jeho použitím je to horší. Jenže jiný slovník nemáme, a tak se na téhle špinavé hře musíme podílet. Paradoxně ale není úkolem slovník čistit, nýbrž naopak nenechat si vnutit ideu jeho čistoty, která má zakrýt sedimenty řeči. Pravda se ukrývá v těchto temných uličkách řeči, ne ve falešném jasu „pravých“, „skutečných“, „jediných“ významů, esencí. Je třeba přehrabovat se s láskou vším tím harampádím, co nám do řeči nanosily dějiny, encyklopedie, školy, televize, rodiče nebo nakonec my sami.  

Klanění v metru

I babka vstane, aby si mohly sednout děti. Jak trapné je to pozorovat. Je to sentiment obrácený naruby, je to jak klanění králů, všichni se tetelí nad tou uřvanou nadějí. Už samo slovo dítě je obdařeno aurou zázraku; jak by ne, když je rodí ženy za hranicí plodného věku, je to skoro tak neobvyklé jako neposkvrněné početí. V tom gestu klanění jsou ukryty celé dějiny českého sklonu k morálnímu kýči: země právě zrozená, věčně mladá, pohádková, stále hledící k naději, jakkoli jen iluzorní. 

Smíšenina

Nejen známá klišé, usazenin v řeči je moc. Jako by nestačilo, že naše slova jsou jen přibližná a s věcmi se – navzdory názoru klasické teorie – nekryjí,“ řekl a z polštáře k ní naklonil hlavu. „A přesto si je vyměňujeme jako děti duhové kuličky,“ odvětila a sáhla si mezi stehna, kterými svírala papírový kapesník. Život je smíšen z vysokého a nízkého.

Nostalgie

Druzí to ani nezaregistrují a nám to připadá jako krok do propasti. Kolik významů dokážeme přisoudit docela nepatrným věcem. A ozvou se, tam odkudsi ze zá(s)větí, volány k řeči třeba podzimem. Venku se brzy stmívá, stromy ztrácejí, křehne nálada. A skrze tu křehkou krustu nálady dere se na povrch nostalgie; v překladu bolest za ztraceným.

O ženách a nejen pro ženy

Objevil jsem dnes v antikvariátu nejsmutnější knihu. Nese titul O ženách a nejen pro ženy. Sepsaly ji dvě autorky, dvě proto snad, aby se nebály; i když Deleuze s Guattarim o svém společném autorství v úvodu Tisíce plošin meditují zajímavě jako o zmnožení v celý zástup (jmen, povah, historií, energií ad.). Kniha vyšla počátkem šedesátých let a je fotografická. Kapitoly tematizují těžký úděl žen, od biblického pohoršení Boha, přes věčné nesnáze mateřství až po dřinu v továrně či v kabině jeřábu. Není v ní žádný osten (feminismu), ale ani žádný sentiment (kýče), jen jistá něha, naivita a šeď té doby. Člověk by skoro chtěl uvěřit…