Fraktura

Já nevím. Nejdřív zahodím svíčku a pak z ní vyjmu plamen? Protože poezie? "zatni do něj zuby / Vykousej žár a jdi se cenit do všech zim" - zní mi to hodně na sílu, ale tak jo, když to takové má být. Potom se rozvíjí jakási fyzičnost místa, dům-tělo, je to pěkné, ale pro mě asi až příliš artistní. Dost věcí mi tam přijde jako snaha zaseknout se nějakým vypjatým obrazem. I ta fraktura sama - jako by šlo hlavně o snahu o efektní a jasné zakončení. Hlavně to všechno obklopuje otázka proč - proč to musí být právě takto. Jestli to není jen nahazování obrazů a vjemů bez větší souvislosti. Jestli čtenář nemá až příliš prostoru. Protože si samozřejmě můžu všelicos dotvářet, ale zároveň si tam napasovat v podstatě cokoli, co se pak s textem pravděpodobně míjí. Je to sice celé jazykově suverénní, s osobitou poetikou, ale pro mě je to přestylizované, s převelkými gesty... Beru, že je to záměr, ale mně to připadá trochu jako hnaní se za poezií, za jakousi originalitou nebo co - přičemž věřím, že ona by mohla problesknout "tak nějak sama", zdánlivě mimoděk.

líbí *

a víš co je to deštník, zimník apod? :)))

Výborně...aspoň podle mne.