Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZtracené kauzy
Autor
Movsar
Kýč všech kýčů. Vánoční trhy. Tak pravil…
Hladoví po lásce měli by se lidé scházet večer u řeky a poslouchat zpěv hladových racků. A kojit hlad svůj i zvířat. Tak uvažuje muž, neboť muž je básník, myslitel. A žena? Ta navrhne jít na "vánoční trhy", neboť je posedlá kýčem, neboť celý její život jest kýčem. Každý přihlouplý muž, který se nechá zatáhnout ženou na tu nejubožejší z ubohých přehlídek, jakou jsou vánoční trhy, je jen otrokem svého penisu.
Proč ne?!
Svedli jsme debatu o možnostech a pohodlnosti dnešního člověka. Namítal jsem, že není nutné využívat všeho, co se nabízí. Digitální techniku či auto. Namítla: „Proč by ale člověk nemohl (dělat si život pohodlnější)? Je to přirozené.“ Tou otázkou si odporovala a zároveň odkrývala rozpor technické civilizace: ptala se, aby se ujistila, že to je přirozené a správné, protože nakonec vůbec nevěřila, že to tak je. Systém lidem vnutil představy, ale pochybnosti zcela odstranit nesvede; ukazují se pak v takových nenápadných otázkách, které mají navenek burácet jistotou, uvnitř jsou ale jen vzlykáním nejistot.
Ztracené kauzy
Kdesi na dně naší paměti žijí neuskutečněná přání, promarněné šance, ztracené naděje; a viny, selhání, slabosti. Občas k nim sestoupíme a není to pak snadné, stát tváří v tvář svým prohrám. A hledáme způsobe, jak své sny dosnít, narovnat své viny. Nemožnost takový způsob nalézt patří k životu. V tom je klíč i velikost křesťanské zvěsti: přijmout ztracenou kauzu.
Onlife
„Bloumáme po světě podobajícímu se simulátoru, jehož neviditelné formy, struktury a logika určují, co můžeme a nemůžeme dělat.“ Tak přemítá Mark Deuze o dnešním světě protkaném médii a sítěmi. A stačí pozorovat okolí, aby bylo jisto: všichni jsme svedeni do vymezených digitálních linií, neustále připojeni – onlife (Floridi), naváděni navigacemi, měřeni v překonaných vzdálenostech, určováni sociálně, kulturně a částečně už i biologicky digitálním prostředím. I tato zpráva putuje rychlostí světla jedním z nekonečného množství elektronických kanálů; ani ona není než virtuální stopou v prošlapaném písku nové doby.
11 názorů
Otrokem penisu... aké výstižné pomenovanie lásky. Nepoznám lepšie.
Žena vynašla pohodlie a muž je na to, aby ho uskutočnil. Jasne, že je v tom rozpor, ale pochybujem, že o ňom žena vôbec tuší.
Nie, žiadna kresťanská zvesť neexistuje. Sú to bežné morálne pravidlá všade vo svete. (Alebo že by nekresťania boli divé zvery?) Hľadať akékoľvek naplnenie života po smrti je zvrátené, je to na psycho, náš kolega by nám o tom vedel povedať svoje.
Onlife: Cítim to ako zotročenie. Je to DES!
Yane, díky za upozornění na toho Zábranu. Nečetl jsem to, ale rád se do knihy podívám.
atk a josphino, díky za čtení vážné i nevážné.
tak já jdu umejt podlahy a snad ještě i okno, aby bylo jisto a čisto! a najdu nějaký recepty na cukroví, to abych byla pořád online
Chytře napsané. Se vším nemusím souhlasit, uvažuju:)
Otrok penisu (to mě fakt rozesmálo) se mnou již vánoční trhy absolvoval, zcela dobrovolně, asi to bylo tím punčem. Nevadilo ani dvouhodinové listování (moje) v knihkupectví.
Tu první dám přečíst své ženě a důrazně ji řeknu, že rozhodně nebudu otročit svému penisu:). To v žádném případě!
Pokud jde o tu třetí, četl jsem včera po letech "Deníky Jana Zábrany II" a má tam podobnou úvahu jako Ty, akorát to nenazývá "Ztracenými kauzami"
Líbí. Ahoj Y.
jsem rád, přátelé, že jste tu pobyli, početli a napsali, což je pro mě radost číst. a že ne vše berete zcela vážně a že tak vytváříte prostor pro nevážný tón, kterého je v literatuře třeba. díky.
Proč ne je úplně skvělá:) Ostaní mile předadventní, tak se s tebou zamýšlím ...
(A hledáme způsobe - je asi nedoklepek ...:) - já jen, abys věděl, že jsem fakt četla)
možná jsme opravdu jen loutky s pohyby předem určenými, ačkoliv se mi ten pocit nelíbí :-)), líbilo *
konec kýč všech kýčů mě rozesmál... rozsvěcování stromku na vesnici je už taky událost roku... grog, svařák, rodiče a dětičky. Nechodím, kýč všech kýčů ráda přenechám jiným :) pobavilo
proč ne? auto nutně potřebuju, bohužel, ale ráda bych jezdila vlakem a kochala se přírodou a pozorovala lidi...
ztracené kauzy: hm.. jj, kostlivci jedni.. ztracenou kauzu můžeme přijmout, ale bylo by dobré před tím trošku poklidit
dneska super k zamyšlení