Poezie Písmáku

to jo, to bude vždycky dobrej název.) si myslím

dík za čtení, a2a2a. jsou to jen sebrané názvy, někdy prostě jen tak, jak šly po sobě, už nevím. docela souhlasím s tím, jak to vyjádřilo zap.heslo, něco je hra s nesmyslem a něco je vážnější, a šlo o to jestli něco vznikne tímto jednoduchým seskládáním. i když občas je tam nějaké slovo, které nebylo v názvu (mělo by jich ale být co nejmíň) -- asi se to motá mezi snahou o vážný tvar a snahou o parodii na nějakou poetiku, ale zároveň ta parodie není tak jistá. navíc ani žádná jednotná poetika tam není a být nemůže, je to dílo okamžiku závislé na napsaných slovech v prostoru. vlastně to není ani tak moje dílo, jako spíš dílo písmáku.) a vzniklo to jen jako relax, což by myslím poezie být neměla - respektive je to málo. takže jen o to málo šlo.

Ten text, či některé jeho části jsou zábavné, např. o kaštánkovi a babičce a jiné závažné, např. v hlubině vody šťastné manželství hlavou dolů a ten závěrečný verš o Srebrenici je diamantem a sám o sobě básní. Také vstup s Diderotem je vynikající. Dokonce bych řekl, že i jako celek působí spíše jako vážná poezie a ty legrácky ji nezpochybňují.

No. Je to taková hra, jestli je možný z nesouvisejících slov něco sestavit. Výsledek: Není to možné. Sice, místy mě to baví... Ale hlavně mi není jasný - přináší to něco víc než hru s nonsensem? Má to být jakože kritický, nebo naopak přitakávající? Třeba tohle "jeden den v životě člověka / jsou tři dámy / otisky růží, pomalé připojení / souznění duší / domov je svízel: / dílo přemýšlivé nálady" - to by klidně mohlo být součástí nějaké jakože "seriozní poetiky". Mně není jasný, jestli to jde s ní, nebo proti ní. Ale spíš než vytvořit nějakou ucelenost básně se to asi snaží pořád něco narušovat. Jakmile by se něco trochu začalo formovat, hned to musí něco jiného zničit nebo zpochybnit. Někde je hned vidět, že to má být prostě jenom úlet (Britský profesor psychiatrie vysvětluje, proč není pravda / soumrak zlodějko / nemá řešení / podzimní vinohradská deprese z lásky/ ztracená v minulosti 1)... Někde to zas vypadá, že chceš vytvořit něco vážnějšího (nedaleko / vydýchávám se na sklo / v hlubině vody / šťastné manželství / hlavou dolů / pravda o Srebrenici / labyrintem poezie) ...Tak já nevím, jaké to vlastně má být. Nevím nevím. A fakt si myslím, že hledat a vytvářet něco pevnějšího je důležitější než všechno narušovat, vychylovat a povrchně zpochybňovat. Jako jo, tak tě to bavilo skládat pod sebe, budiž, ale nechceš radši udělat něco pořádnýho?

Chybí mi tam Maternova poezie umělé inteligence :-) Aspoň v nadpisu

Náhodou bezvadné. Bavilo mě to.

jeden denv životě člověkajsou tři dámyotisky růží, pomalé připojení

souznění dušídomov je svízel:dílo přemýšlivé nálady

náboženství je opiumláska je potvoraa ráno se těším na jehnědy

...v tom by se při troše snahy dal najít i nějaký hluboký filosofický přesah :)

chapem. holokaust -

                                jak zdendov mizerny zivot. 

ma to miestami dost vtipu. celkom fajn cvicenie....

zdendo: napriklad akykolvek komentar na pismaku?

je to povrchní, samozřejmě. zrcadlo ale je povrchní. přišlo mi, že tady poezie vzniká i tím, když otevřeš seznam děl a podíváš se na ty názvy. na to jak jdou po sobě. je to nějaká vyšší poezie písmáku, kterou nikdo neovlivňuje a přitom ji všichni ovlivňují tím jak to dílo pojmenují.. ano, Pravdu o Srebrenici jsem měla vynechat, jasně. na druhou stranu některé názvy jsou opravdu krásné, třeba Souznění duší nebo Dostanu jedničku z tělocviku.. ale je to nedotažený. chtělo by to přetvořit v něco kompaktnějšího, ale už mě opustila ta nervozita která měla za následek psaní blbostí.

Á, mám tam jedno slovo:-)

Zajímavý nápad.A samozřejmě pošimrání ega, že jsem tam našel i své dílko.

/*

samozřejmě. tohle je naprosto nezbytečné zrcadlo.