Próza měsíce 17-11 (listopad 2017) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ

​Nazdar všici. Nazdar bezmála sváteční. 

Tak určitě se určitě musím omluvit všem, kdo si všimnou, že srovnávám maratónce se sprintery, určitě. No a stejně tak se určitě musím a chci určitě omluvit všem, kdo si všimnou, že beru hlavně v potaz smysl věci, ne techniku. Takže mne určitě mrzí, že suverénní Lerak12, upupa a Edvin1 se mi nevlezou na bednu (do bedny tedy jo, i když nám TV vlastně odešla).

Zkrátka: 1) Ratko a Milica od Zdendy!

                 (naprosto jsem podlehl iluzi duševních pochodů Zamilované Kozy a že po takové...toužil bych. Nesmím. Ano. Pokud snad nevíte, ža jsem si ten termín nevymyslel, tak vězte, že mi nic lepšího nenapadá. A že jsem Vůl, tak až takovej jak Ratko se mi nezdá. Ta holka zamilovaná byla a stačilo málo.....ale snad mi to realisticky vylíčí zamilovaný Koblížek. Až po svadbě, samozřejmě. Ale to už bude v prdeli, protože to se každej papeženec vystříbří. Jenže to už předbíhám sám sebe...)

               2) Bez polévky bos od Movsara!

                ​(Tentokrát to vnímám jako kompaktní minicyklus se snadno identifikovatelnou poetikou, jejíž hlavní charakteristikou je nadhled, poetický odstup, shovívavost. Nikoliv chlad a otrlost. Láska? Jo. Jsme my to ale láskyhodná sebranka, jen což!)

              3) Réza a depeše módních zpráv od Vigan!!

              ​(Kritika technické stránky už zde byla vyslovena a možná textu pár nešikovností ubližuje. Spíše však své hodnocení stanovuji s pocitem nedostatku medailových pozic. Protože tuhle nenápadnost jsem si už kdysi dávno pojmenoval jako "světlo banality". Ano, žijeme své banální životy, prožíváme autenticky své strasti, bolesti, všední život a záblesky radosti, vše ve víceméně přízemních měřítkách, což ale nezmenšuje autenticitu a dramatičnost​ našich osudů. Nazřeno zevnitř. A o to autorce jde. Nemluvě o prostředí, které z banalit raz dva udělá Maryšu, Gazdinu robu apod. Šak víme. Žádné takové domácí žvýkání, dojeďte do Kyjova a zežeňte si fotku od Miroslava Tichého. Díky.)

VYBRANÉ:

1. Souznění duší autora Edvin1  je taková srandička, sice trochu "anglická", ale dobře napsaná.  Zprvu veselá, pak smutná a celkově "národopisně výstižná", říkám si po dočtení.

2. Hráč Fulghum v českém pekle autora kvaj:  Dřív než v polovině čtení mě napadá, že spíš než povídka je to takový  (trochu zdlouhavější) fejeton, a když si po odčtení přečtu spolu se jménem  autora taky kategorii, zjišťuji, že to fejeton opravdu je.  Zmínka o Járovi CImrmanovi, jak se později dovídám, není vymyšlená;  Robert Fulghum o něm  opravdu  mluvil. Oceňuji nápaditý název. Ať žijí fejetony.

3. Ratko a Milica autora Zdenda:  Tohle už to jednou bylo, uvědomuju si po přečtení první věty.  "Kdo a kdy", to si nepamatuju, ale určitě bylo.  Prvních několik stránek se v tom ztrácím, špatně se to čte,  a chytám se tepve při třetím výskytu zmíněné úvodní věty a dochází mi,  co bude následovat, k jakému závěru to spěje.  Nevím, je-li to proti původní verzi nějak inovované, jinak učesané,  ale tentokrát se mi to zdá takové "rusky zádumčivé".

OSTATNÍ:

 Na druhou a třetí pozici mi od začátku přebýval jeden adept, takže  po dlouhém zvažování nakonec vypadl ten, který je mi jazykem vzdálenější, za což se omlouvám.

Vízia autora upupa  je celkem zajímavá sci-fi, i když na můj vkus psaná takovym zvláštním stylem. Odstávající silikony mě ale pobavily a dál už mě to baví až do konce,  který je sice (na můj vkus) opět dost nevýrazný -- hodila by se tam nějaká  překvapivá "pecka", něco naprosto absurdního, ale ani mě nanapadá, co,  takže jen... bramorová.

Život českého bejka "Pepi Shejka." autora Lerak12:  První odstavec (to autorovo představení se) je poněkud těžko čitelný,  ale dál už se "chytám". Jméno Járy Cimrmana mi přide na mysl dřív,  než jej zahlédnu na obrazovce. Není to sice nic inovátorského, říkám si  po chvíli, ale stylem se to na mnoha místech podobá fikcím, z nichž to čerpá,  takže to začínám brát jako hold oněm dvěma významným fiktivním osobnostem.  Kéž by si zmíněné etnikum vzalo z toho válečného hrdiny příklad,  napadá mě po dočtení.  

Réza a depeše módních zpráv autora Vigan:  Zápletka, tedy to překvapivé setkání na konci, se mi líbí.  Cesta, po níž je k němu příběh veden, je ovšem na můj vkus dost zdlouhavá,  taková skoro románová. Slohem a jazykem je to napsané srozumitelně,  skladbou děje mi ale (v tomhle ne tak úplně krátkém příběhu, sestávajícím se  z nejméně tří dějství) chybí cosi jako napětí, "probuzení zvědavosti", která  by nutila čtenáře číst dál.  

Strom a žebrák autora Ozzozorba:  Téma je to dobré, na můj vkus ovšem zpracované příliš stručně, jen cosi jako  heslovitý záznam událostí.  

Bez polévky bos autora Movsar  To s těma malinama a lžičkama se mi -- zvlášť po explicitní připomínce  televizní reklamy -- hnusí.  "Bez polévky bos" ani "Učarovat verš" mě mco nechytly.  Takže až "Zmzlinky" a "Štěstí v zimníku", které je dbrým protikladem  k onomu úvodnímu "hnusu".

MIMO:

schránka na letáky autora agáta5  je zvláštní textík. Hezky se čte, ale próze se moc nepodobá.  Ty tři části k sobě zprvu (při přechodech z jedné na další) nepasují,  ale pak mi dochází, že jsou to vlastně takové tři různé pohledy  na tentýž svět, který autora obklopuje.  Takže to musím v rámci prozaické soutěže zařadit mezi "MIMO",  za což se autorce omlouvám.

V pustině autora miromurka  Začátek mi čimsi připomněl Strugackých Piknik u cesty.  Tohle je ale celé psané s takovým odstupem, jako by se toho autor "neúčatnil",  ale spíš to jen tak z povzdálí sledoval. Popisné pasáže jsou prudce střídány  pasážemi akčními, takže to nemá  jednotný spád a překvapení z těch  akčních scén si čtenář nemůže užít, protože ony skončí dřív, než si je dokáže  představit. Místy mi to přijde jako trochu vylepšený popis horečnatého  snu, ale jako celek je to na přepis snu příliš dlouhé.

1. Réza a depeše módních zpráv - Vigan

2. Souznění duší - Edvin1

3. Ratko a Milica - Zdenda

Fakt to je kolo, kde bych těch jedniček dal snad šest. Takže určitě někoho poškodím. Vigan to u mně vyhrála, ale možná tím, že jsem si ji nechal na konec. Edvin1 výborné, kompaktní. Zdendova povídka je taky perfektní, trochu se mi ale hůř četla. Agáta, Movsar, Kvaj výborné. Příště dám přednost okrajovým žánrům a basta, ať je spravedlnost.

1. RATKO A MILICA - Zdenda

propracované do nejmenšího detailů, emotivní, okouzlující atd.

2. RÉZA A DEPEŠE MÓDNÍCH ZPRÁV - Vigan

"hluboký" lidský příběh zpracovaný skvělým způsobem

3. HRÁČ FULGHUM V ČESKÉM PEKLE - kvaj

podnětný, přemýšlivý a vtipný fejeton velmi dobře napsaný

Tradičně bych potřebovala další stupínky - agáta5 mne zaujala novátorskou formou psaní mini, Movsara je radost číst, upupa měl skvělý povídkový námět, ale závěr mi nesedl, také Ozzozorba, škoda, že bajku"ošidil", Edvin pohladil a miromurka moc mile překvapil, mrzí mne, že nepřepracoval trochu zmatečný úvod. Lerakův zcela specifický styl myšlenkově propracované povídky je obdivuhodný, není to však námětově můj šálek. Všem autorům díky, bylo to silné kolo:-)