Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZkreslené představy
Autor
bixley
Mládež je z pohledu předchozí generace vždy nějaká divná nebo špatná. Nic nechápe a hlavně se chová neurvale a používá nepochopitelnou slovní zásobu.
Nejinak je tomu i dneska. V souvislosti s výročím sametové revoluce se často mluví o tom, že dnešní středoškoláci mají o komunismu zkreslené představy. Pochopitelně. Oni se sice nabiflují, že za komunismu nebylo určité zboží, že se mohlo do ciziny jezdit jen na výjezdní doložku nebo že západní zboží se dalo koupit jen v Tuzexu za bony. Ale nedovedou si to představit v praxi, a proto to vnímají opravdu zkresleně.
Například se domnívají, že kdo za komunismu nesehnal bony, si musel oblečení ušít sám. Oblečení samozřejmě k dostání bylo, ale tak nemastné a neslané a na jedno brdo, že lidi radši pletli a šili, aby měli něco hezčího. Základní potraviny jistě taky byly, ale na pomeranče se stály fronty. Určité věci, jako náhradní díly, se nedaly sehnat vůbec. A dalo by se pokračovat.
Nejhorší byla ovšem všudypřítomná ideologie. Nevím, jestli by byla dnešní mládež nadšená, kdyby měla trpět za to, že třeba tatínek volil ODS místo ČSSD a oni se kvůli tomu nedostali na školu. Po roce 1968 to bylo běžné. Spousta straníků byla z KSČ buď vyloučena nebo vyškrtnuta, jejich děti se na školu nedostaly. Pamatuji si vtip: Plavou dvě sirky a ta jedna říká druhé: "Taky plaveš na sjezd KSČ?" A ta druhá říká: "Já ne, já už jsem vyškrtnutá." Taky si pamatuju, jak se herec Josef Dvořák po revoluci přiznal: "Víte, já jsem nikde neprotestoval, protože jsem se bál." A moderátor na to tehdy řekl: "To se dá pochopit, vždyť bylo čeho se bát!"
Ideologie prostupovala prostě vše. Místo reklam byly kolem silnic cedule "Dělník za rolníka, rolník za dělníka" nebo "Se Sovětským svazem na věčné časy".
Svou ideologii měly i hodiny klavíru. Když jsem přišla na hodinu 7. listopadu, zeptala se mě učitelka: "Jestlipak víš, co je dnes za den?" Odpověděla jsem, že výročí VŘSR. Ona na to: "Výborně, napíšu ti do žákovské knížky ideologické působení". A pak jsme teprve začaly hrát stupnice.
V televizi navrhovali, že by se to mělo dnešním studentům zpřístupnit prostřednictvím příběhů. Měli ovšem na mysli příběhy politických vězňů, kteří byli mučeni, vyslýcháni atd. To je podle mého názoru už mládeži dostatečně známo.
Já bych navrhovala zpřístupnit jim to příběhy z každodenního života lidí takzvané tehdejší šedé zóny, lidí, kteří třeba nevstoupili do KSČ a byli v mnohém omezováni. Tak jeden příběh by mohl být o tom, že někdo stojí poctivě frontu na banány a když je na řadě, tak banány dojdou. Druhý příběh by mohl být o tom, že kluk ve škole na Mikuláše namaluje z legrace Leninovi v učebnici rohy a je za to ze školy vyloučen. Třetí příběh by mohl líčit někoho, kdo programově nejde do prvomájového průvodu a jaké má kvůli tomu v práci patálie. Atakdál.
Zkusme se nad tím všichni zamyslet. A třeba pro naši mládež něco sepsat.
8 názorů
Moc vám všem děkuju za bohatou diskusi. Vím, že je to těžké. Já jsem v dětství taky té války měla plný zuby. Je pravda, e takové ty bydovatelské filmy třeba z padesátých let, kdy mládež jezdila "nadšeně" budovat socialismus a pořád tam něco řešila svazácká a stranická organizace by něco vypověděly, ale obávám se, že dnešní děti by se tomu akorát smály. Středoškoláci a vysokoškoláci se údajně smáli i na dokumentárním filmu Milda o Miloši Jakešovi, když tam byly záběry z jeho projevů z osmdesátých let (ne jenom ten proslulý, o tom, že je jako kůl v plotě). Nám tenkrát z projevů na komunistických sjezdech do smíchu nebylo, i když to opravdu de facto k smíchu bylo.
aleš-novák
07. 12. 2017byl jsem "nedávno" s dětmi (12 a 13 let) na filmu Lidice...hned po kině jsme jeli do opravdových Lidic, podívat se, jak to tam vypadá dnes...Obě děti se shodly, že tohle už asi nezapomenou...
Bylo by nesmírně obtížné zobrazit bývalý režim tak nějak "objektivně". Každý z nás má své politické názory a podle nich hodnotí minulost ,včetně toho,že si tak nějak ve vzpomínkách "poopraví" své vlastní postoje. Skutečnost je ale taková,že kdo byl nonkonformní tehdy,ten je nonkonformní i dnes.
Osobně si myslím,že nejlepší by bylo,kdyby mladí četli staré noviny a časopisy ,sledovali staré televizní nebo rozhlasové pořady. - Mně jako studentce gymnázia umožnilo představit si dobu starého Rakouska studium Literárních novin z devadesátých let devatenáctého století. - S úžasem jsem pochopile,že tehdy - v tom "žaláři národů" byla větší svoboda než v době,ve které právě žiju.
Tip za text provokující k diskusi.
bixley, nápad máš dobrý...jen aby to děti četly, musel by to být hrdina, který je "chytne", a v době kouzelnických učňů apod. není jednoduché takového hrdinu uvést do života...
Sytý hladovému nevěří - když moje mamka říkala, že celou válku jedli chleba s kysaným zelím, litovala jsem ji, ale sama jsem se už vlastně měla lépe. Děti pokývou hlavami, jako že banány a kubánské pomeranče nebyl, ani toaleťák:-), ale samy nezažily...
nechceš to zase dát na hlavní stranu??
mám to jinak nastavený asi v tý hlavě... já už na tu dobu strašně nerada myslím.. byla k ničemu a ještě aby si hrály děti o ní hru... jakože ponaučení.. děti, buďte rádi za tuhle dobu, můžete si koupit banány kdykoli ... já to vidím celkově s tou dobou a i jinou... v každé byli debilové, každá nám něco dala i vzala.. tečka nač se furt vracet?
válku nám pořád připomínají i dětem, ale je to něco platné? Podívej okolo jak se to furt mele a nikdo nikdo není poučenej z holokaustu, z her o válkách, chemických zbraní, urvaných nohách, hirošima, hladomor, koncentráky.... pořád se to děje, pořád ... takže ?
To je pravda. Nás tahali na válečné filmy v jednom kuse, furt jsme se museli dívat na různé hrůzy. Taky souhlasím s tím, že děti mají jiné zájmy, že si hrají s tablety a mobily, ale kdyby seudělala nějaká zábavná počítačová hra z doby komunismu, ve které shánějí banány nebo je kvůli něčemu stíhá StB , tak by to bylo něco jinýho.
no jo, koho to dneska zajímá... na dnešní děti je nakladeno tolik věcí, že všechno sjížděj po povrchu a nakonec je nic nezajímá.. natož nějaká šedá minulost.. to je jako s válkou, já na ni vůbec nemůžu koukat a přesto o ní vím... mám strašně moc práce s vlastním vnukem - když mu něco vyprávím, pořád mi skáče do řeči nesmysly z her, které hraje... a tak musím hodně namáhat mozkovnu, abych ho od nich odvedla aspoň na chvíli... fňuk, tak a můžu jít zase dál :)
aleš-novák
07. 12. 2017a dnes? ... kdo nemá správné stranické tričko, má cestu k dobrému místu ve státní správě složitější... to by děti taky měly vědět...:o)
ale jinak souhlas...