dialog zavřený v puse aneb jáversusjá

nač to svádět na rozpaky

prostě balím saky pa …

pako

ty seš pako

hned od začátku tak trapná

trapně neoriginální

blbosti mi šly vždycky lehce

lehce … v pořádku

ale především bys měla myslet o dost vzletněji

vypálit nějakou tou trefnou metaforou

lehce vzletně …aha … no tak

máchnout křídly jako moták

pochop(it) kruh na trase

při mých toulkách atlasem …

šmarjá … co mi to tady valíš za …

a nevaž

hlavně furt nevaž

zase utáhneš veršům smyčku a jak to dopadne?

slzu vzteku vtláčím přece

koutkům … jindy nebulím

a co zbyde cáknu k řece

do zobáčků břehulím

??? břehulím … škoda že nehulím

… sis tu smyčku utáhla snad kolem krku a mozku došel kyslík

jdi někam!

a než tam dojdeš … aby ses z toho …

 … chtěla jsem letět nad mraky

než zatáhnu špagát pytli

i přes závan kloaky

křídla krátká     neodchytli …

stop

končím s tebou

tohle se nedá … totální magor

tak mě neposlouchej a čti si jinde jako já 

u opravdových básníků

neboj

sirky jsem dobře schovala

vím už od začátku

že jsem

totálně ztracený případ

*

až stíny duše

rozmáznu i s maskarou

do bludných kruhů očí

zbytečné chodit po stopách

protože ve víru vody i vzduchu

stopa je pouhým pojmem

pojmem pouze relativním

a tudíž

neexistuje!