Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

No, čo s ňou

24. 01. 2018
10
18
1302

„Včera tu boli Filipkovci. Tak som si hovorila, ako dobre, že bývam sama,“ spustila takmer osemdesiatšesť ročná mama do telefónu.

„Julo zatúžil po čerstvo zomletej káve, ale nechcel ten mlynček, čo sa zvrchu pritlačí, len taký ten na kľučku. Ja mám. Už som na ňom mlela korenie, ale veď to sa umyje. Vyskočila som na stoličku, mám ho hore v linke. No čo ten nerobil! Prečo si nedávam pozor, to nemôžem takto. Hneď pribehol a zrovna sa mi šmyklo, lebo som tam nechala ten podsedák. Zachytil ma, ani som nespadla. To len preto, že tam bol! Inak by sa mi to nestalo. Ja si dávam taký pozor! Keď som si predstavila, že by som s ním bývala, strážil by každý môj krok, to by som nezniesla.“

Počúvam, mráz ma obchádza, ako vždy pri jej líčení, čo všetko stvára a aký si dáva pritom pozor.

Je pravda, že minulý rok si zlomila pravé rameno na rovnom chodníku. Nechcelo sa jej čakať cestou z mesta na autobus, tak si povedala, že prebehne. Pár metrov pred domom už mlela z posledného, zamotali sa jej nohy a bolo to.

Pokorne mi volala, že ju dobrí ľudia zodvihli, doviezli domov, nemusím si robiť starosti, sused ju vezie na chirurgiu.

Starosti prišli až potom. Ale bola statočná. Najstatočnejšia mama na svete.

Len čo sa vystrábila z najhoršieho, začala pomaličky vychádzať z domu, nerobilo jej dobre, byť odkázaná na pomoc iných. Do Kauflandu už neprebehovala cez koľajnice, skratkou pomedzi prúdy áut na hlavnej ceste, ale pekne cez semafory.

Po čase jej hovorím: „Som tak rada, že si si zvykla chodiť cez prechody, bolo to nebezpečné.“

Chvíľa ticha a priznanie: „Vieš, ja teraz chodím doobeda, keď nechodia žiadne autá. Naozaj! By si sa čudovala, aká je vtedy cesta prázdna. Vždy sa dobre poobzerám, nikde nikoho, prejdem.“

Stuhnem, ale má to význam, prehovárať ju?

Pokračujeme v našej rannej telefonickej polhodinke, trochu ponadáva na svet, televízne noviny neprestala sledovať.

„Ale nie sú všetci nevšímaví a ľahostajní. Koľko razy, keď stojím na ceste, šoféri mi zastavia, kývnu a nechajú ma prejsť. A nemuseli by, keď tam nie je prechod,“ pochváli sa.

Aha! Na tej dopoľudňajšej  prázdnej ceste,“ pomyslím si.

 


18 názorů

ďakujem, zvedavec!


zvedavec
05. 02. 2018
Dát tip

Tvoja mama je úúúžasná! Žiaden porazenec, vynachádzavá, tvorivá, slobodný tvor, žije naplno, robí svet krásnym :).

Prajem jej veľa veľa síl a tiež schopnosť posúdiť, čo všetko je možné zvládnuť bez problémov a čo nie. 

Aj Tvoje dielko je úžasné. 


Luboš, aspoň vidíš, že neumím lhát, prezradila som sa preklepom :) a ty si pozorný poslucháč


Kočkodan
25. 01. 2018
Dát tip
No, jestli je tedy naozaj iba „prezský“, tak asi moc velkou hodnotu mít nebude a škoda by ho nebyla... Eventuálně si na ťavu nebo kobru hrát můžeš. (úsmev)

na to si dám bacha, lubko, škoda by bola toho môjho prezského koberca, radšej prehltnem :)


Kočkodan
25. 01. 2018
Dát tip
No, já beru se skrípáním zubu i to usmívání, hlavne kdyz se pri mých komentárích nebudes mracit a vztekle si uplivovat na perský koberec z 18. století. (také úsmev)

ďakujem, Andělka


Andělka1
24. 01. 2018
Dát tip

Nádherné.


3xsom na teba žmurkla, aleši :)


***


aké milé, hviezdička od Jarka


revírník
24. 01. 2018
Dát tip

*


Luboš a agátka - tento raz súťaž v rozosmievaní vyhrala agátka, u teba som sa usmievala, u Agáty smiala nahlas

Dodola, ja som na ňu pyšná, že si ešte trúfa a nerezignovala


Dodola
24. 01. 2018
Dát tip

Takoví jsou holt naši staří rodiče. Nemá cenu je hlídat, jsou umínění a neuhlídatelní. Znamená to, že ještě mají chuť do života. Nejhorší je rezignace.


agáta5
24. 01. 2018
Dát tip

hehehe, jj, taky potkávám babky, co si to štrádují mimo přechod... ale vždycky si říkám.. maj to daleko, každej krok v jejich věku navíc... už to cítím pomalu taky, šedesátka na krku... ale lézt na stoličku v pětaosmdesáti.. safra, tu budete muset přivázat brzy :))))  čamdra jedna divoká :))


Kočkodan
24. 01. 2018
Dát tip
Je to asi pomerne castý jev, ze si lidská bytost dává po nejakém globálne receno klepnutí pres prstíky pozor jenom chvilku. Potom zvyku, pohodlnosti atd. opet narustá hrebínek a dochází k vystrkování ruzku. Gabi, obávám se, ze i kdybych ti pomohl, tak s tvou mamcou asi uz moc nehneme a ani tím nejsladsím cukrkandlem na zebricku s nebludnými svetýlky nenalákame... (smajlík s realistickým výrazem)

Gora :)))


Gora
24. 01. 2018
Dát tip

Gabi, tuto epizodu jsi podala s ještě větší dávkou humoru než obvykle...poslední větička je mi svědkem:-)))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru