(lednová návěstí)

No tak zase tip. Jsi dobrá. a.

mně se líbí "téměř nic co po tobě nezůstalo". "téměř nic po tobě nezůstalo" je fráze, teď se ta fráze zvýrazňuje a zároveň pootáčí. tyhle nenápadné "záseky", kdy báseň je přiznaným zkoumáním jazyka, mi přijdou fajn. ta slova se stanou nějak intenzivnější a nabízí možnosti, jak vnímat to popisované "téměř nic" co nezůstalo (i když mohlo zůstat fyzicky, je to už jiné, nebo nezůstalo ani fyzicky, vzpomněla jsem si na višňový sad atd..). je v tom od začátku podtón nějak násilného vytržení (ze známého, bezpečného) -- nejen odchod, je to celé razantnější, ale přitom smířlivé. -- vnímám v tom nádech nostalgie, klišé, patosu, ale myslím, že to tam má svůj smysl -- i takové výrazy jako "všechno ti bylo malé", (kterých se snažím zbavit a zároveň nějak nechci, protože se mi líbí vrstevnatost a přitom jednoduchost podobných věcí) tady mají smysl. -- překračování klišé se tu děje nějak nenápadně, právě tím jak si uvědomím že text s klišé a patosem vědomě pracuje a vlastně nechce být nějak "jiný", nějak "nový", jen přesný a čitelný a prostý, což mi přijde dost.. dost cenné.

líbí se mi, jak po prvních třech verších, ze stavu kdy svět už odešel, to ostře "střihne" někam do bezčasí, kde pro ně začínal svět, a kde je ten svět jednoduše rozčleněný -- východ a bílá tma, hory a laviny, nové řeky a rudá zem, jih a horečky, úrodná pole.. všechno je výrazně symbolické a smyslové, a zároveň všechno přiznává roli pouhého rámu. je v tom pro mě smysluplná sebereflexe. --- "obraz / jsi spálil" je taky patetický závěr a mohl by působit až útočně, ale přitom na mě působí nevyhnutelně (oheň uzavírá všechny živly přítomné v textu a je definitivním koncem obrazu, je v souladu s razancí a fyzičností, které mi přijdou v textu přítomné. a taky jen tímto koncem se nabízí popel starého obrazu jako nový materiál k novému obrazu -- no to už jsou interpretace dost mimo, jen chci říct, že právě takovýto závěr mě vede "dál za text") a zároveň mě baví to přiznané riziko patosu.

myslím že je to moc dobrej text, a že těch rovin se otvírá mnohem víc, než momentálně stihnu zaznamenat, natož vystihnout. a líbí se mi že to umožňuje i takové čtení, kde "forma" jako by byla i reflexí "formy" a zároveň si stojí na svém, s jistotou a pečlivostí snad každého slova, což by asi mělo být běžné, ale není.

...*

překrásná:-)

nejmíň Aljaška!

Pěkné /*

Patetické a pěkné verše. Srozumitelností mého vkusu.

Píšeš skvěle. Čtrvrtá se mi zamlouvá obzvlášť a závěr.

Štedrá porcia poézie.

Hezká, živá, oslovující báseň.