Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFenomén Čtecí babička
Autor
bixley
Zhruba před dvěma roky jsem na jedné akci objevila leták s informacemi o projektu Senioři do škol. Tam jsem se dozvěděla, že na jeho základě docházejí senioři do mateřských škol a čtou dětem pohádky. Samozřejmě mě to jako důchodkyni zaujalo a hned jsem navštívila příslušné internetové stránky s dalšími informacemi. Tam jsem se dočetla, že senioři chodí nejen do školek, ale i do nemocnic. Napsala jsem e-mail paní, která tam byla uvedená jako jakási spojka a ta mi na mou žádost poslala adresy školek na Praze 9, které jsou do tohoto projektu zapojeny. Nebylo jich málo, ale nabídla jsem své služby všem. Nakonec se ozvaly dvě, kam jsem pak začala pravidelně docházet.
Zatímnco jedna školka si přála, abych chodila kolem devátéráno po svačině a obcházela jednotlivá oddělení, tedy Pejsky, Kočičky, Zajíčky apod., abych zkrátka četla pokaždé jiné věkové skupině, druhá školka preferovala čtení po obědě před spaním a pouze předškoláky, takzvané Včeličky. A tak jsem se na ony úterky a pátky začala těšit.
Hlavně si na mě děti jako na takzvanou čtecí babičku brzo zvykly a vítaly mě jako skutečnou napůlbabičku. Holčičky mi ukazovaly nové náušnice, kluci se zas chlubili, jak krásně naložili auto. Zatímco ve školce, kde jsem předčítala po ranní svačině, paní učitelky s dětmi text probíraly a ptaly se, o čem to bylo, ve druhé školce ležely děti po obědě na lehátkách, paní učitelka mi dala do ruky rozečtenou knížku a děti živě reagovaly na to, co se bude číst.
„Tak dneska si přečteme o Popelce,“ řekla jsem.
„Popelku ne, to já znám,“ ozval se z lehátka kluk Vasil.
„Jé, já chci Popelku,“ oponovala mu Kristýnka.
A tak jsem četla Popelku, a pak Šípkovou Růženku a Perníkovou chaloupku, pak zase O jabloňové panně, občas moderní pohádky, třeba Macha a Šebestovou.
Paní učitelka mě pozvala i na vánoční besídku. 'Sla jsem se tam samozřejmě podívat, jak děti hezky recitují a zpívají. Tam se určitě ztratím v davu maminek a tatínků, říkala jsem si. Ale neztratila.
„Čtecí babibčka přišla, čtecí babička přišla!" volali všichni nadšeně.
12 názorů
Jako fejeton mi to nepřijde, ale jako hezké vyprávění ano a začínám rozumět, proč umíš psát pohádky.
Však cílem je, zejména v té druhé školce, děti uspat, takže to funguje. :-)
Paráda. Ale jsi trochu babičkou kouzelnou. Není dnes snadné u dětí udržet trvalejší pozornost.
tak já v důchodu budu jen tvořit, dětí jsem si užila dost, když jsem je učila keramičit... mám vybráno :)
Co dodat? Jen bych ti doporučila zkušebně zařadit i tvé pohádky, jsou moudré a milé...
aleš-novák
01. 02. 2018jo, paráda...:o)