President Blaník - trezorový film?

Ještě je ve vzduchu cítit kouř z volebních ohňů na obou stranách barikády, ještě nedoklapaly klávesnice povolebních analytiků, a už je tu umělecké zpracování.  Tonda Blaník, hlavní postava internetového seriálu Kancelář Blaník (kde mají díly délku kolem sedmi minut), přichází tentokrát jako jeden z kandidátů na českého presidenta, a to odvážně ve formátu celovečerního filmu.  Pokud Tondu B. (hraje Marek Daniel) znáte už ze seriálu, může pro vás celovečerní film být zajímavým porovnáním toho, jak hlavní postava obstojí v delším časovém rámci. Pokud Blaníka neznáte, třeba vás naláká do kina název filmu – President Blaník. Autoři zcela záměrně dokončovali film téměř za běhu, aby jeho uvedení do kin co nejtěsněji navázalo na právě ukončenou volební kampaň.

Svým způsobem by se dal President Blaník považovat za časosběrný dokument. Mapuje průběh volební kampaně, do které Tonda B. vstupuje nejdřív jako kandidát, když se mu ale nepodaří díky záhadným okolnostem doručit včas na ministerstvo vnitra podpisové archy, zapojuje se do děje tak, jak ho známe z Kanceláře Blaník na streamu – jako nemilosrdný lobbista. Se svými věrnými spolupracovníky Lenkou (Halka Třešňáková) a Žížalou (Michal Dalecký), se svou zásobou luxusních bot (byli sponzoři v titulcích?), se svými dvěma domácími leguány a se svým místy docela vulgárním vystupováním spekuluje, jak co nejlépe zhodnotit svůj politický kapitál a známosti. A daří se mu. Jeho kandidát nakonec vítězí. Ať už je to kdokoli.

 Oproti seriálu nepřinesl President Blaník prakticky nic navíc, jeho postava se nikam výrazně nevyvinula. Příběh  prakticky neexistuje, spíš jde o sled klipových skečů, jak jsme u Blaníka zvyklí ze seriálu. Vodicí linií je prostě volební kampaň, tu si režisér vymýšlet nemusel. Ani využití role Václava Havla, kterého Marek Daniel o něco dříve ztvárnil v Českém století, filmu na síle nepřidalo. Prostřihávání děje novinovými titulky dodávalo snímku spád, tady se film přibližuje seriálovým dílům nejviditelněji. Zapojení aktivních politiků do hry přidává ději (i politice) na komičnosti,  například epizodní rolička Piráta Ivana Bartoše je výborná. Téma rozprodeje Česka ve stylu Velké sázky o malé pivo bylo ušito velmi rychlou jehlou, ke škodě věci.   I když hláška "Jan Hus fire" se možná uchytí. Zhmotnění mýtické „pražské kavárny“ pak bez dalšího kontextu působilo spíš trochu zmateně, nápad vyznívá poněkud do vytracena. Pokud ho nechceme vnímat jako podprahový náznak k nějakému dalšímu filmovému pokračování.

Nebylo asi snadné předem odhadovat, kam se váhy voličské náklonnosti nakonec převáží. To ovšem autoři  vyřešili po svém – když už bylo jasné, kdo postupuje do druhého kola, prostě natočili dva konce a  do kin pak vybrali „ten správný“ konec. Zde je na místě smeknutí pomyslného klobouku nad rychlostí zpracování. Odvrácenou stranou téže mince ale je otázka, jak asi obstojí takto bezprostředně aktuální film u diváků za rok? Za pět let? Bude považován za dokument doby? Nebo zatracován jako laciná agitka?

Nabízí se ještě jedno spiklenecké téma : dočkáme se někdy uvedení filmu, kde bude místo toho skutečného konce, o kterém jsme si mohli přečíst v novinách, i ten druhý, který se stal nakonec jen nesplněným snem? Nevznikl  nám tu před očima kromě toho „oficiálního“ ještě jeden, trezorový film nové doby? Undergroundový projekt, který bude kolovat v samizdatových kopiích?  Jistě, říkáte si, že ta doba, kdy se filmy zakazovaly, je pryč…ale jako marketingový tah to možná tak špatný nápad není. Vždyť další volby tu budou už letos na podzim, třeba se i tam setkáme s postavami známými z presidentské volby.

A možná u toho bude opět Tonda Blaník. Masaryk pro jednadvacáté století. Jestli mohl anketu Největší Čech vyhrát fiktivní Jára Cimrman, proč by se nemohl presidentem nebo senátorem stát filmový hrdina Antonín Blaník?

President Blaník, komedie, 95 minut

režie Marek Najbrt

hrají Marek Daniel, Michal Dalecký,Halka Třešňáková, Miroslav Kalousek, Ivan Bartoš, Jiří Drahoš a další...