i šelmu přepere sobotní slunce

šelma rutiny týdenního kolovratu

občas drapne a nechce pustit

asi nejvíc mou hlavu

jako právě teď

nad hrncem blízko foukance páry

s očima už ze zvyku napíchnutýma na rafičkách

co … dokdy … kdo … kde … v kolik …

místo ovaru probublává ta moje

jen servírovat

případně vylepšit hromadou křenu s jablky

nebo kremžskou jak to máš rád

ale když pak courneš  ze dvora do kuchyně

že jen cítím závan chladu po nohách a pružení pantoflí

a ty mě z ničeho nic zapářenou v myšlenkách  

přejedeš prsty hrbolky obratlů

zavrtáš se mi do vlasů ještě trochu přimrzlým nosem

a tím svým způsobem si mě přitiskneš

až dlaně najdou co zrovna potřebují

jenom zasyčím

samovolně uniknu hláskou  vzrušení

zkrotlá jak šelma na zádech

a ta pomalá chvíle než se otočím

mi do žil vstříkne tolik slunce

až zabrní