Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdo sní perníkovou chaloupku?
Autor
bixley
Jednoho večera si ježibaba hověla na peci ve své perníkové chaloupce a černý kocour Spytihněv jí seděl u nohou. U stropu si pavouk křižák předl svou síť. Pavučina náhle zašimrala kocoura na nose.
„Nemůžeš si tu pavučinu příst někde jinde?“ zlobil se kocour na pavouka.
„Snad se ti tolik nestalo,“ opáčil pavouk naštvaně.
„Chlapci, chlapci,“ chlácholila je ježibaba, „už se zase hádáte.“
„To bych rád věděl, proč tady máš zrovna kocoura. Nemůžu ho vystát.“
„Ale pavoučku, mně se s kocourkem Spytíkem dobře bydlí. Měla jsem tu i jiné společníky, ale s těmi se bydlet nedalo.“
„Jako třeba?“ zajímal se pavouk.
„Jako třeba medvěda, když to chceš vědět.“
„Medvěda?“ divil se pavouk. „Ten musel být větší než celá tvoje chaloupka.“
„Nebyl tak veliký. Jmenoval se Gustav a byla s ním docela zábava. Vyprávěl mi veselé příhody, jak chodil na med. Jenže časem přišel na to, že u mě na med chodit nemusí. Zachutnaly mu moje sladké perníčky. Za chvíli by mi zbaštil celou chaloupku. Musela jsem ho poslat pryč. Každý medvěd přece bydlí v brlohu.“
„No nevím, jak bych s Gustou vycházel,“ přemýšlel pavouk. „Ale možná bychom si padli do noty. On by rozuměl včelám, já mouchám. Škoda. A pak jsi našla kocoura?“
„Ale ne, pavoučku. Pak u mě bydlel lišák.“
„Lišák?“ divil se opět pavouk. „Ti jsou takoví vychytralí, ne?“
„Nebyl tak vychytralý, bydlelo se s ním dobře. Jmenoval se Ferdinand a chodil si lovit různé hlodavce, žáby a ptáčky. Občas mi donesl nějaké bobule, které mu moc chutnaly. Tak jsme si spolu dávali do nosu borůvky, maliny, v zimě šípky. Časem ale zjistil, že žádné bobule nepotřebuje. Zachutnaly mu totiž rozinky v mých perníčcích a začal mi je vyďobávat. Tak jsem se s ním musela taky rozloučit. Našel si potom hezkou paní lišku a udělali si spolu doupě.“
„No,“ zamyslel se pavouk, „nějakou bobulí bych k mouchám taky nepohrdl. Škoda. A pak jsi tedy našla Spýťu?“
„Přesně tak, pavoučku,“ přisvědčila ježibaba. „Ale už jsem si dávala pozor. Musela jsem najít nějakého společníka, který není na sladké. A nakonec jsem zjistila, že kocouři sladké neradi. Moje perníčky ho vůbec nezajímají. A na rozdíl od mých předchozích společníků ovládá kouzla. To je pro mě moc důležité.“
„Jasně,“ kývl kocour Spytihněv. „Například umím svítit očima.“
V chaloupce se mezitím setmělo.
„Tak mi posviť, Spytíku,“ poprosil pavouk.
A kocour svítil očima, dokud pavouk svou pavučinu nedokončil.
Ježibaba byla spokojená. Konečně z nich byli kamarádi.
19 názorů
Tak ten závěr mě dostal! Myslela jsem, řekne něco mírného, například "ale nejvíc rysů má ne od ryb, ale od plazů, proto mu budeme říkat plaz." :-)
> ...všecko podle zoologie...
Ne, to nemusí. Dokonce si myslím, že v pohádce musí být něco naopak, aby měly děti o čem přemýšlet (a naučily se třeba i chápat nadsázku). Připomnělo mi to jednu učitelskou anekdotu:
Pokud žák v minulosti tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to chyba. Dnes to pochopitelně není chyba, ale žákův osobitý vlastní názor, který má právo zastávat a je třeba to bez výhrad respektovat. Na učiteli je, aby nezranil žákovu křehkou osobnost či nenarušil jeho sebevědomí. Musí proto vytvořit vstřícnou kreativně edukační atmosféru a pro dané tvrzení najít vhodnou interpretaci.Např.: „Správně, Pepo, krokodýl vskutku patří mezi ryby, patří také ale i mezi obojživelníky. I mezi tropický hmyz, zkrátka mezi všechny obyvatele afrických řek. Patří mezi ně, protože spolu s nimi tvoří jednu velkou šťastnou rodinu, které se říká ekosystém. Ale jinak je to plaz, ty debile!“
V pohádce snad nemusí být ú)lně všecko podle zoologie :-)))
Pohádkovou licencí snad může být to, že má kocour místo očí reflektory...
Taková praktická je tahle pohádka. Praktická logika při výběru parťáka a trocha toho zoologického ponaučení v ní je. Jen s tím svícením očima je to tuším jinak -- v sítnici očí koček (i psů, lišek a dalších...) je "zrcadlová" vrstva, sloužící jako "zesilovač" světla. Takové oči vidí dobře i v šeru. ...ale hlavně, že se pavou s kocourem usmířili...
No, nevím, jak by delfín Milouš plaval v perníkové chaloupce! Ale proč ne. Ježibaba by měla před chaloupkou bazén. Dnes jsem četla dětem pohádku o drakovi Blakovi, který byl neviditelný, a proto mu nasadili světelnou vestu. Takže možné je všecko. :-)
moc pěkná pohádka... taky mám černýho kocoura, ale nemá jméno... nějak k němu nedošlo, tak mu říkám černej :)
Já myslím, že to v pohádce nikdo tak nerozebírá, prostě DĚLAL pavučinu. Ale opravím to.
Pavouk snová pavučinu, tomu by děti opravdu nerozuměly. Mohlo by být , pavouk tká pavučinu, ale to také nezní moc dobře. Snovat nebo tkát je jedno a to samé slovo a používá se k tomu stav a ve finále z toho vyjde pevná látka. Která se od pavučiny, či nitě liší. Wikipedie také vždy nemusí mít pravdu.
Do wikipedie může vložit kdokoliv, cokoliv a už jsem tam nějakou chybu také našla.
Přede se na kolovrátku nebo na přadacích strojích a ve finále z toho vyjdou nitě, příze a je to o mnoho podobnější pavoučí síti. Proto spisovatelé u pavouků spíše používají slovo přede.
Nepřemýšlela jsem více o tom, ale jednoznačně, plete nebo souká není správně. Ale nech si co chceš, už mě to nezajímá.
Tak jsi napsala , dvě slova, a každé znamená jinou činnost.
Vůbec nevadí, když jsou po sobě dvě slova ve větě stejného smyslu. Lezlo mi narvy, jak mě neusále někdo upozornoval na dvě stená slova . Přečetla jsem si něco o tom a je to v určitých případech povoleno. Prošla jsem knihy známých spisovatelů a toto je vůbec netrápí.
Ahoj Bixlej. V jedné větě máš pletl v další soukal. Pro kocoura je příznačné slovo předl. A pavouk také může příst pavučinu. Nelze tyto dvě činnosti spojovat, jsou každá jiná.
Dobrý nápad s vysvětlením apetitu koček - nejsou na sladké...
Ještě bych upřesnila to, kam odešla předchozí zvířata...aby to nebylo "návodné" - pokud se ti zvířátko nehodí, prostě je pošleš pryč...