ne! vážně?

 

 

 

 

 

báseň o louži

 

snad brzy pravda se i ke mně doklouže

jestli se neštrachám jen z bláta do louže

a jestli ten z louže má nejen charisma

ale i charakter či další topy

 

v chlapech se leckterá dost dobře nevyzná

a v troše vody pak snadno se topí

 

 

 

 

kdyby kvetla …

 

kdyby tak modravě do krásy rozkvetla

 

podmínky v top stavu    

prostorné    

dost světla

celý rok ve květu - u zahrad fenomén

 

každý však nemusí být paf či ohromen

z bizarní úpravy světové úrovně

i když se nedá brát vše až tak doslovně

 

pěšiny v záhonech přehledně nevedou

stáčí se ve smyčkách s největším … předsedou

 

občas v nich zabloudím

pak radši překotem

                          (s jekotem)

vracím se

no prostě

líp je spíš před plotem

 

 

 

 

a ty se ptáááš co jááá?

 

ale jo jsem ó ká …

( … a taky kráva

pitomá

jedna z těch hovádek božích

mířících za hvězdou k hlaholu sláva

až tupě naběhnou na trny hloží

 

ach jak ta medovost pocitů mate

když skála hrdosti zaprodá stydkou

pak sama sobě tím jediným katem)

 

… ale jó jsem ó ká

                                    a hlavně 

                                                       jitkou!

 

 

 

 

takže posílám …

 

že prej když bojím se nemám lézt do lesa

no a tak brodím se po lejtka v hnoji

řeknu vám po pravdě    fakt žádná noblesa

v závoji plným much     vždycky se rojí

 

v místech   kde prvotně smrdí to po hovně

a matka příroda dělá co může

 

snad strachy odrovnám tak nějak duchovně

vědomím že v hnoji líp kvetou růže

 

 

 

 

pramen lásky

 

to jsem vám spěchala jednou jak zagorka

a skoro minula zvláštního amorka

seděl mi na skříni a mířil k rameni

zeptal se   jestli vím    kde láska pramení

tím ze mě udělal vlastního běžence

na uzel svázanou k jediné myšlence

 

tak stále hledáme já i má virgule

zatím však k lítosti

                          s výsledkem na nule

 

 

 

 

báseň obzvlášť nechutná

 

kašlu

i na básně

proto je rytmicky

propouštím skrz plíce

v chrchlancích hlenu

 

a při tom postoj tak nevkusně cynický

když svou část sedací k nebi slov klenu

 

i nápis v obláčku jistí mě

 

ano … ty!

zkus se víc otevřít

povolit křečím

 

jako most zvedací

nad stokou prázdnoty

prdím už na rýmy

a kašel léčím

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---