Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seach jo...
Autor
agáta5
Má samostatnost je převlečený chlap
do oduševnělé podoby ženy
s mejkapy hadříky
a feministickými moudry
co si vylepuje na komunistickou nástěnku
spolu s životními plány...
lešení haki proplulo kuchyní
složilo se k nohám stolu a teď spí
na loužích brzdové kapaliny
zpívám mu ukolébavku o balíkách polystyrénu
o tom že bude jednou stát na tújích
a dělník bude opatrně našlapovat
tak opatrně jako by stál na koni
prsty nohou zabořené do teplé kůže
a zkoušel voltiž
má nemohoucnost si přivlastnila mé jméno
flirtuje s rybičkou
hraje roztahovanou
nakonec si propíchne stehno a jde spát
zdá se jí o automechanikovi
s černýma rukama
prasátkách pod koly auta a nezacelených jizvách
které se vždycky v noci rozšklebí
ani voděodolná leukoplast je nepřikryje
možná pofoukání nebo pobrukování
ale to už je zase ráno a ráno jizvy nestraší
ráno se chová jako jediné správné
rosa a všechna ta obživlá dokonalost
mate zarputilé pesimisty
ptáci řvou děti ještě ne
děti spí
cukají nohama v peřinách
a dojíždějí giro di vita
zatímco utahaný kůň dopíjí první kávu
má neschopnost
jsou rozbité hodiny na kotli
bez tlaku si měří tep na záchodové míse
pak do ní hází kuličky
cinkají mrchy jako zvonkohra
ale možná víc jako umíráček
dneska se už ani nepozná
když bijí kostelní hodiny
jestli někdo umřel
vlažné bimbání nic nepřipomíná
jako by se zasekla deska beatles
vzduchem poletovalo
Oh yeh, I'm sittin' on the top of the world
a nebyl nikdo
kdo by postrčil jehlu...
19 názorů
Marcela.K.
09. 08. 2018Jo, chtěla jsemtě rozesmát a za trest jsem tě nacpala do svý poslední - až po okraj ;-)
Marcela.K.
08. 08. 2018Když píšu já, škrtám...u tebe mám pocit, že píšeš a píšeš a píšeš a rozhazuješ slova jak zrní slepicím...no tak jsem se nažrala a dík ;-)
jj, jizvy jedny :)
beatles o lásce mi vždycky tak nějak nostalgicky připomene, o co přicházím...rejpu se v tomhle zvlášť ráda
Jizvy se vždycky v noci rozšklebí... taky v zimě, když nasněží
zaseklá deska Beatles to excelentně uzavírá
lnice, no to jsem celá já, přece :)))
lastgaspe, prej pramen života, tady skuhrám už od neděle... jako kůň.. utahanej :)))
Rád tě čtu a některé verše mám v památníčku - díky.
U tebe nkdo nemusí postrkovat jehlu, jsi pramen života. Není tě hoden ten, kdo neviděl koně dopíjet první kávu.
revírníku, tak to jsi mě potěšil.. ano, jsem utahaná jako kotě a starostí nad hlavu.. ale tam někde mám tu svoji optimistickou povahu a už vykukuje zase :) děkuju
Ve tvých neobyčejných verších, i když jsou unavené jako dneska, se vždycky cítím dobře. Pro způsob jejich tvorby, jak je kladeš, jak lehce, nenásilně z tebe vyvěrají. Je to krása.
:) nebyla, nebyla, byla jsem hlídací babička ... jj, kukají taky a všechno :))
jj, přes víkend mě ubylo, ale i přibylo - oteklej kotník má asi půl kila.. ach jo, nevejdu se do boty :)
jj, propojení poezie se starostmi to je poslední dobou moje hobby :))
díky děvčata za stopu
Krásně jsi propojila starosti běžného dne s poezií, líbí se mi, jak nahlížíš, jistě i dělník by byl potěšen,u kávy mu přečti... jen aby byl opatrný /tůje a stehno:-)/
MÁ nemohoucnost - neschopnost - i bez toho by bylo zřejmé:-)