Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrach
Autor
elf
Prosím o věcnou kritiku. Ke stylu psaní, k nápadu, zda je to k pobavení, k zamyšlení, k výběru zařazení (nejsem si nikdy jistá, zda jde o fejeton či jiný literární útvar). Vadí mi nevěcné, až někdy nepříliš hezké vyjadřování se k některým výplodům autorů, které čtu pod zveřejněnými dílky členů.. . Někdy je to jako báby na trhu... Děkuji a snesu cokoliv, jen ne hrubost a vulgaritu.
Obrovská obluda, rozvalující se na letištní ploše se chystá pozřít víc než třista obětí. Mezi její potravou jsem i já. Já, které jsou tito kovoví ptáci odporní, já, která jsem spojená se zemí, já, která se všech oblud velice bojím.
Nepřivolávej neštěstí, říká maminka a mysli na něco hezkého, když se bojíš. Na co asi? Co je hezkého na tom, když mám vlézt do té potvory a doufat, že ta mrcha si sedne v Madridu tak něžně, jak to umí jen ti skuteční ptáci? Ach jo. Jdu si koupit něco alkoholu, prý to pomáhá. Ztrácíte zábrany, jste king. No jó, jenže netuším, že mi u pokladny tu flaštičku zaplombují a buď to vypijte všechno, nebo máte smůlu. Všechno. Tři deci tvrdého chlastu - to mě pak budou vyvolávat marně. Co teď? Chlast není, je jen strach. Svírající pocit v srdeční krajině.
Vrať se! Co záleží na tom, že Tě někde čekají, Co záleží na tom, že máš ukázat, že něco umíš? Co záleží na nějakém přiblblém koncertě! A když tam nedoletím - skromný nekrolog v bulvárním tisku. Jo, jsou tu teroristé, chyby mechaniků, chyby lidského faktoru, letecké katastrofy, jak je známe ze zpráv.. Jenže já chci žít! Foukat bebínko synkovi, líbat svýho chlapa, hrát na piano, na kytaru, zpívat a těšit se z toho, že jsem. Nic z toho neudělám, pokud do tý kraksny vlezu .Pak už není návratu.....
Prošla jsem bránou, aniž bych pískala. Stejně to neumím. A jsem taková poseroutka, že nenastoupím? Ale co když to moje - jaký moje, jejich - letadlo není to správné? Jsem tak bohatá, abych let vzdala? A není bohatství náhodou v tom, že budu žít? Vyhazuji minci nad stolek, na němž mi chladne káva. Orel - jedu domů, panna - poletím. Nač jsi Bože myslel, když jsi nechal padnout pannu? Na mne ne. Nakonec sedím v místnosti, na sklápěcím sedátku a pozoruji ostatní budoucí spolucestující. Mamka s dítětem, milenecký pár, co se pořád cicmá, stará, neslyšící paní a její ještě starší, poloslepý partner. Ještě mám čas, ještě se mohu vrátit. Jo, jsem poseroutka a vrátím se. Najednou se ve mně zvedá, někde uvnitř vlna, tlak,odpor. NIKDY JSI SE NEVZDALA, NEVZDÁVEJ SE ANI TEĎ. Moje lepší já bojuje s tím horším. Moje statečnost proti strachu. Zbývá pár minut na rozhodnutí. Mobil:"Tak jak jsi na tom?" - chce se mi říct sprostý slovo, ale, tenhle let jsem si prosadila,. chtěla jsem dokázat jemu i sobě, že to já, inteligent, suverén, zcela jistě zvládnu a na nějaký pitomý řečičky se můžu vykašlat.
Nejsem suverén a právě proto odpovím: "V pohodě, neměj starost." Jen kdyby věděl, chytrolín, co je to strach. Ne tři stupně ke zlaté medaili, ale deset schůdků do útrob mého věznitele na pouhé tři hodiny. Někdy ovšem rozhoduje vteřina.
5 názorů
Myslím, že autorka má na dobrou povídečku, nebo jiný lit. útvar, chybí jí pouze praxe a vědomí, že ona sama jako jediná je schopna posoudit svou vlastní práci. Protože pouze ona ví, co chtěla vyjádřit. A tohle nejsou má slova, nýbrž Umberta Eca.
Co se mi zvláště líbí: To o té padlé panně. Je tohle půvab nechtěného? A ty kovové ptáky ve Tvém textu miluju. Velice veselé. Chlapi, co sloužili u letectva, Ti vysvětlí, proč. ;-)
Co bys neměla dělat: Zdůrazňovat cokoliv tlustými písmenky. Důraz, závažnost, nebo třeba rozhořčení či křik atd. by měl čtenář vyčíst ze slov samotných. (Všimni si prosím, že něco takového v povídkách, románech nebo třeba i v poezii nenajdeš. A v novinách tak nanejvýš v bulváru.) Já ovšem grafiku někdy změňuji, abych si ušetřil uvozovky, ale to je kurzíva.
Ed :-)
Není to fejeton, spíš takové malé zamyšlení. Ovšem ne moc dobře zpracované. Literární útvary lze nalézt na internetu i jinde. Chce-li psát, čti a poměřuj se.
V téhle větě ...Já, které jsou tito kovoví ptáci odporní... navrhuji tu část za čárkou převést kvůli přehlednosti do 1. pádu např. ...Já, která tyto odporné ptáky nesnáším... Vynechat řečnické vsuvky typu ...Ach jo... Celkově to působí dost "dosebezahleděně" (a chápu, že to tak působit má, strach patří do téhle kategorie "sobectví"), ale mohl by z toho být celkem dobrý fejeton; jan to něčím oživit. Třeba se víckrát zmínit o lidech kolem a hne zauvažovat, co JE vedlo k rozhodnutí letět. Zkus si to přečíst za týden, za měsíc (nejlépe z papíru), ono tě něco napadne.
Ahoj Goro. Moc děkuji. Něco jsem poopravila, s těmi deseti stupni ke zlaté máš 100% pravdu, jsem holt starší ročník. Ono psát o strachu z létaní, když máš desítky letů za sebou a snaha vžít se do fobie z létání asi není tak akurátní.Díky.
Ahoj, elf, připadá mi, že čtu miniaturu prozaickou a ne fejeton, který by měl mít jistou formu...
Některé věti jsou vtipné, třeba mne pobavilo to o pískání /Stejně to neumím:-)/, Nač jsi Bože myslel, když jsi nechal padnout pannu?
jiné mi nepřipadají dobře sestavené, např. nerozumím téhle:
Tři deci tvrdého chlastu - to mě pak nenajdou vůbec. - kdo nenajde a proč, to se hrdinka vypaří?? nechápu...
Také tato věta začínající slovy:
Ne deset stupňů ke zlaté - mladí lidé asi netuší, že to kdysi býval název televizní soutěže.
Některé věty jsou asi zbytečně expresivně pojaté, např.
když mám vlézt do té potvory a doufat, že ta mrcha si sedne...
a občas "klišoidní" jako:
Jenže já chci žít! Foukat bebínko synkovi, líbat svýho chlapa...
Takže za mne - nemohu říct, že by mne vůbec nebavilo číst tvoji miniaturu o strachu z létání, ale ani, že bych se dozvěděla něco netradičního, viděného jiným pohledem a popsaného tak, aby zaujalo...
........................
Pak už není náratu.....náVratu
Někdy ošem, rozhoduje vteřina....oVšem a bez čárky